Kniha: Krevní msta
Autor: Alyxandra Harvey
Série: Kronika Drakeovýc
Díl: Druhý
Může naspoilerovat předchozí díl
Alyxandro, to jako vážně?
Zklamání… Zklamání. Zklamání. Zklamání. První knihu od
Alyxandry jsem si zamilovala. Strašně jsem si užila její čtení i přesto, že se
v knize objevovaly docela klišoidní scény a hlavní hrdinky nebyly zrovna
nejúžasnější. Ale zápletka mě bavila, stejně jako mě bavilo objevovat svět
upírů. A tak jsem nad koupí druhého dílu vůbec neváhala. Když jsem ji uviděla
v knihkupectví, radostně jsem vypískla a běžela k pokladně. Taková
chyba, taková chyba…
Měla jsem si pořádně prohlédnout tu
obálku
Celá zápletka by mohla být docela zajímavá, ale vcelku se
jedná o to samé, co bylo v prvním dílu. Akorát s tím, že se
z Solagniny matky stala královna a Mortmaine chce dosadit na trůn Solagne,
z čehož vyplývá, že se chce zbavit její matky.
Od té doby, co dosedla Solagnina matka na trůn, což opravdu
není moc dlouho, se snaží navázat spojenectví proti Mortmainovi, a proto na
scénu vstupuje Isabeau St. Croix, která zastupuje Houndy (což jsou upíři
s dvakrát více špičáky, než má normální upír). Isabeau má za sebou
bolestivou historii, která zahrnuje i mnoho let v rakvi. A prahne po
pomstě. U dvora se setkává s Loganem, jedním z princů… a už to
začíná.
Takže, co mi vadilo?
Nevím jak, nevím kde, asi mi chyběly stránky v knize. O
čem, že to mluvím? O tom, jak se do sebe Logan s Isabeau zamilovali. Nějak
jsem totiž nepostřehla, kdy se Isabeau začala proměňovat v romantickou
křehotinku (alespoň že nezapomněla bojovat), kdy bezmezně začala věřit
královské rodině. A to jen začínám.
Vůbec jsem neměla ráda rozhovory mezi postavami. Přišly mi
strašně, ale strašně nepřirozené. A když nebyly nepřirozené, tak byly prázdné a
zbytečné. Nebo byly divné. Celá tahle kniha byla vlastně divná. A nepovedená.
Ale nejhorší, opravdu nejhorší a nepřehlédnutelnou věcí,
která naprosto srazila tuhle knihu, byly POV Logana. To nebyl kluk. Takhle nemyslí
kluk. Nebo alespoň doufám, že takhle nemyslí kluk. Nebo možná takhle kluk
myslí, ale když je mu tak 8 let. Alyxandra opravdu nezvládla Logana, jako
postavu. Nebo postavu, které vidíme do hlavy. Protože kdybych nemusela číst
jeho myšlenkové pochody, bylo by to opravdu mnohem lepší.
Celý styl psaní, který se mi v prvním díle líbil, mi
zde začal lézt na nervy. Původně jsem chtěla napsat nepochopitelně, jenže ono
to své odůvodnění má. Občas (čtěte skoro pořád) mi přišlo, že hlavní postavy
jsou buď zaseknuté ve věku 10 let, nebo jsou naprosto z jiného vesmíru. Všichni
mi v té knize přišli tak… zaseknutí. Jako kdyby se jich vůbec některé věci
nedotýkali. A když nějak reagovali, tak reagovali infantilně. Tak nereálně. Tak
divně.
Nedá se říct, že bych tu knihu vyloženě nesnášela. Myslím,
že se objevilo i pár stran, kde si moje oční ďůlky mohly dát pohov od neustále
protáčení. Ale zbytek byl buď klišoidní, nebo naprosto divný. Když jsem měla
číst kapitoly z pohledu Logana, trpěla jsem a doufala, že už to konečně
skončí. Po prvním dílu, který jsem si oblíbila, fakt propadák. A ještě k tomu
ta obálka! Měla jsem si rovnou uvědomit, že tady je něco v nepořádku. Protože
jestli je to, co je na obálce Logan – no, potěž pánbůh! Nemůžu uvěřit, že jsem
za tu knížku vyhodila peníze. Abych to shrnula, tahle kniha je jedno velké
klišé a zklamání.
 |
| 1 sovička |
Kniha: Obsession
