Recenzni vytisky

U zahraničních blogů, je mají skoro všichni. Recenzní výtisky, které jim poskytují sami nakladatelé. Na oplátku jim blogeři knihu zrecenzují a knihu si budou moci nechat. V zahraničí známá spolupráce, u nás docela ještě novinka. Ne všechna nakladatelství jsou ochotna spolupracovat s blogery a když, tak většinou jen s málem. Nedivím se tomu, protože knižní trh v České republice se snad ani nedá porovnávat se zahraničním (aka USA či Anglie) a zisky jsou menší. Ale přeci jenom, se podařilo několika blogerům navázat spolupráci s některými nakladatelstvími. A pak se najednou, jako mávnutím proutku, s blogy o knihách roztrhl pytel.

 
Neříkám, že každý založený blog je kvůli tomu, aby člověk dostal recenzní výtisk. Ale myslím, že spousta lidí to tak měla. S čistým svědomím mohu říct, že jsme náš blog zakládaly z důvodu, že jsme chtěly psát recenze a bavit se s lidmi, kteří mají stejné zájmy jako my, ponořit se do knižní blogové komunity. Při zakládání blogu nás ani nenapadlo, abychom si dovolily napsat o recenzí výtisk nebo jinak, ani jsme pořádně nevěděly, co to recenzní výtisk je.



Nejsem si jistá, po dvou, možná po třech měsících (vážně teď marně šátrám v paměti) nás to napadlo. Odhodlaly jsem se a poslaly maily do třech nakladatelství. Spolupráci jsme navázaly s jedním. Když si teď zpětně uvědomuji, v jakém stavu byl náš blog tehdy a teď, docela nad sebou kroutím hlavou. Samozřejmě, že nás mrzelo odmítnutí, ale rozhodně nám to také otevřelo oči. Že člověk na sobě musí chvíli pracovat, zdokonalovat a učit se, jak recenzovat, podávat informace, blogovat. Uvědomily jsem si, že na sobě musíme tvrdě pracovat, abychom mohli znovu někdy požádat o spolupráci. A od té doby jsme žádné nakladatelství nekontaktovaly.


Abych byla upřímná, nevím, jestli recenzní výtisky knižní komunitě pomohly. Počet blogů, které si po uveřejnění jedné recenze,napíšou o recenzní výtisky rapidně stoupl a neustále stoupá. Pokud na nějaký blog tohoto rázu narazím, většinou na obrazovku koukám s trochu zklamaným výrazem. Po více jak půl roku existování blogu, je u nás stále co zlepšovat. A blogy, jejichž autoři sepsali jednu dvě recenze, ihned žádají o recenzní výtisky. A tihle autoři jsou následně i jedním z důvodů proč pak nakladatelství odmítají ostatní. Neříkám, že jsem někdo, kdo může radit a kdo může říkat, co máte nemáte dělat, psát či nepsat. Nemyslím si, že jsem v pozici, kdy se můžeme nazývat nějakým výborným blogem. Vždy je co zlepšovat, obzvlášť zde, ale věřím, že díky tomu kusu cesty, co jsme my a naše internetové dítě ušly, jsme leccos pochytily. Půl rok není málo.


K tomuhle článku mě inspiroval jeden dotaz s radou o to, jak si napsat o recenzní výtisk. Abych byla upřímná, tohle je jen a jen na člověku, každý je v tomto ohledu sám za sebe a prezentovat se každý musíme sám. Ale myslím, že mohu pomoci v jiných ohledech. V ohledech, kdy se pokusím vcítit do nakladatelství a pokusím se dát rady, jak připravit svůj blog na to, aby byl schopný reprezentovat a byl přijatelný pro nakladatelství.  

1. Reprezentace blogu

Pokud chce autor zažádat o recenzí výtisk, nesmí se bát reprezentovat svůj blog a hrdě říct světu – tohle jsem já, ten co tenhle blog stvořil. Nesmíte se stydět. V případě studu a velké nejistoty, to možná o něčem vypovídá. Možná právě o tom, že váš blog není ještě připraven na to, aby byl přijat nakladatelstvím. Pokud chcete zažádat o recenzní výtisk, váš blog musí být připravený. Musíte být schopni si za vlastním blogem stát. A hrdě se jím reprezentovat. Nemyslím si, že je dobré, napsat dotaz a podepsat se Někdo (nepochop mě špatně, jsem ráda, že jsi se obrátil/a na nás, ale bylo by lepší, kdyby si zanechala odkaz na blog a my bychom mohli poradit mnohem lépe).

   
2. Kvalita recenze

Aby si člověk mohl zažádat o recenzní výtisk, předpokládám, že je logické, že nejdříve musí mít kvalitní recenze. Recenze, které moc nespoilerují, nejsou moc krátké, řeknou všechno důležité, dokážou občas trochu pobavit a čtenář se na ně může spolehnout. V recenzích se musí objevovat klady i zápory knih, aby si čtenář udělal jasnou představu o tom, co od knihy očekávat, co naopak ne, jestli se mu kniha strefuje do žánru, který má rád, jestli dobrá anotace není jen dobrou anotací ke špatné knize apod. Recenze by podle mého měla být čitelná, dobře upravená, možná obohacena pár obrázky. Myslím, že pokud chcete psát nakladatelstvím kvalitní recenze, musíte se nejdříve trochu vypsat.

3. Autor

Vystupování autora je podle mého převelice důležitou složkou. Protože autor recenze píše a autor musí mít nějaké slušné vychování. Při zažádání recenzního výtisku by se asi nemělo objevovat chci poslat recenzní výtisk. Protože takhle to nefunguje. Nemůžu vám zde napsat, co máte napsat vy. Věřím, že každý je schopen slušně požádat a sesmolit dohromady pár vět, kterými slušně vystihne, co by rád. A pokud ne… tak nevím, jestli je vhodné o recenzní výtisky žádat.


 
Myslím, že tohle jsou úplně nejzákladnější věci, které by si člověk měl v kostce projet hlavou, než se rozhodne napsat nakladatelství. Protože nakladatelství knihy neposílají jen tak pro srandu králíkům, ale proto, aby se knihy dostaly do všeobecného podvědomí, protože věřím, že i recenze mají nějaký vliv. Nebo aspoň na mě rozhodně. Co se týče dalších faktorů, která by mohla ovlivnit kladnou či zápornou odpověď, může být vzhled blogu nebo aktivita autora, či délka trvání blogu. Doufám, že jsem nikoho nepohoršila, neurazila a doufám, že vám článek aspoň trochu něco dal. Jsem zvědavá na každičký názor, který na to máte, obzvlášť jsem zvědavá na názor ostatních knižních blogerů.


  Obrázky použity z: google.com - po zadání reading copies a z wehearit.com

Komentáře

První věc, která mě napadne, když se řekne komentář, je názor. Můj vlastní názor na danou věc. Ať už se jedná o komentář, který napíšete pod článek na nějakém blogu, nebo o komentář, který vynesete ústně, třeba o nějaké události, kterou jste viděli v televizních zprávách. Komentáře nás obklopují a dost silně ovlivňují, a dost také o nás mohou vypovědět.


 
Podle mého názoru, nikdy by se nikdo za svůj názor, který vyjádří, neměl stydět. 1000 lidí, 1000 názorů, to zastávám já. Nikdy nikoho nemůžeme nutit k tomu, aby s námi souhlasil, stejně jako někdo jiný nemůže nutit nás. Každý má jiný vkus, každému se líbí něco jiného, tak to prostě je. A člověk by se neměl bát napsat, co si o dané věci myslí. A ostatní by ho neměli soudit. Avšak to není věc, která mě nutí k psaní tohoto článku. Komentáře, které jsou skvělou věcí, aspoň já si to myslím, protože nám díky nim mohou, třeba čtenáři našeho blogu, hodně sdělit, ať kladných nebo záporných názorů, které nám pomohou se zdokonalovat. Ale myslím, že by se každý měl pod svůj názor podepsat. Protože nikdo ho nebude soudit.


 
Když jsem četla jeden komentář, byl ke článku, na kterém jsem pracovala docela dlouho, trochu jsem se zarazila. Ano, nebyl pochvalný, a mou práci, na které jsem si dala záležet, smetl ze stolu, jako by to bylo nic, avšak upřímně, to nebylo to, co mě hlavně zarazilo. Ano, člověka se to dotkne, chtě nechtě, s čistým svědomím můžu říct, že bych ho stejně nepředělala, protože mně se tak líbil, a myslím, že to je to hlavní. To, co mě tedy nejvíce zarazilo bylo, že ten nepříliš pochvalný komentář byl napsán člověkem, který neměl ani tu sílu napsat svou přezdívku. Psala jsem již jednou, napíši to znovu, nikdy bych nesoudila člověka za jeho názor, ale myslím, že tím, že ten člověk napsal anonymní komentář, který byl navíce ještě kritizující, se shodil sám. Protože předpokládám, že každý normální člověk si řekne, že to muselo stát vážně velké úsilí, sednout si k počítači, napsat nepěkný komentář, který kritizuje něčí dlouhou práci a ani se nepodepsat a nenechat na sebe jediný kontakt, s ukázkou práce dotyčné osoby. Protože, já například, bych stála o to, vidět práci někoho, kdo takto kritizuje. Doufám, že nezním moc naštvaně, protože se tak vážně necítím, spíše je mi líto, že se člověk není schopen postavit za svůj názor otevřeně. Internet má mnoho výhod, ale také nevýhod, neboť poskytuje možnost lidem, kteří by normálně nic neřekli a kdyby, tak by to řekli jinak a mnohem mírněji, ochranu, a pomáhá jim, když to řeknu trochu přehnaně, útočit, na ostatní, aniž by se jim museli postavit tváří v tvář a nést třeba jisté následky.


 
To jen tak k zamyšlení, moc ráda bych slyšela váš názor na dané téma. Doufám, že jsem nikoho nepohoršila, a také doufám, že mi nikdo za můj názor nebude nadávat :).


 

TOP #10 ...nejoblíbenější knížek

TOP #10 ... nejoblíbenějších knížek

Jak uvést tento článek... asi tak jak jeho psaní skutečně probíhalo...

Je večer, ručička hodin se posunuje v pravidelných intervalech. Mé pohledy se stále vracejí k těm zapeklitým hodinám. Tik tak... tik tak... rozhodně mi neposkytují uklidnění ,které žádám. Normálně mě uklidňuje sudoku, jenže na to je moc pozdě,neboť se večer chýlí  pomalu ale jistě k desáté hodině večerní a můj můj mozek naprosto vypíná. 

Mám chuť tvořit, psát, zaměstant své myšlenky na jiné věci než je děsivý test z matematiky, nebo tuna slovíček na jazyky. A tak si nejdříve beru foťák a fotím fotky ,které naprosto nemají nic společného s tématem ,ale stejně je sem du dát, neboť by se tu měla vyjadřovat hlavně naše osobnost, naše myšlenky , ne?! Od toho jsem vlastně dostala nápad napsat deset nejoblíbenějších knih,které zrovna uchovávám v srdci. To víte, knihy jsou má  srdcová záležitost,ke které se upínám a budu se za ni bít do posledního dechu. Zde vám tedy nabízím 10 nejlepších knih ,které mám nadevše ráda 

PS: Gratuluji ,jestli jste se prokousali mými naprosto zcestnými myšlenkami a konečně se dostali k jádru věci.
#10.místo-Dotek Anděla
Víte... Tahle knížka je naprosto jiná, naprosto oddechová. Mám jí ráda, protože jí přečtu za jedno odpoledne a zamiluju si ten příběh natolik, že tu knihu čtu večer znova.  
#9.místo -série Gossip Girl
Ano ano, toto musí být matoucí, vždyť jsem dala knížkám tři hvězdy... víte... jsme tu dvě,ale to není ten problém. Víte, Gossip girl si mne získala hlavně posledním dílem, tedy myslím, tím, kde jsou všichni na vysokých a různě se scházejí a rozcházejí. Řekla bych, že to má krásný konec, i když se tam Blair rozejde s Chuckem (ano... Blair a Chuck jsou mou srdcovou záležitostí díky seriálu).

#8.místo-Zavržený
Patch! Patch! Patch! Patch!... och Patch... nebezpečný, přitažlivý a hlavně ne dokonalý, jak se ukázalo v Crescendo (upřímně nemohu napsat, Hush Hush serie , protože jsem v Crescendu přeskočila asi 100 stránek... pochopte mne... já chtěla víc Patche... :D ) . Nevím, jestli je to ještě něco dalšího ,co mě na Zavrženém tak láká, možná ještě styl psaní Beccy... ale nevím.... no hlavně Patch!!

# 7.místo - Série Vampýrská Akademie
Momentálně mám rozečtený poslední díl a s klidem mohu říci, že si mě tato série získala. A to ,že jsem k ní měla hodně předsudků, hlavně kvůli jménům a tak. Slogan,který říkal něco ve smyslu "nedočkaví na další díl Stmívání? Kupte tohle, je to něco podobnýho" mne opravdu ,ale opravdu nenavnadil a spíše odradil. Ale když jsem se ponořila do světa knižních blogů,odkud na mne tato série neustále vykukovala s nejlepším hodnocením, řekla jsem si, že za zkoušku nic nedám. A ejhle... líbí se mi... a moc. Opravdu jsem nečekala, že si mě tahle série získá... Přeci jenom... další upíři

#6.místo- Percy Jackson 
Myslete si co chcete, podle vás je to série pro děti, ale mě se líbí. Tedy... ta část, kde mu je jedenáct je trošku nudnější,ale postupem času to získává grády. Tato kniha si mě získala díky super (super!) náměťu či tématice... ANTIKA-ŘEČTÍ BOHOVÉ (kdyby jste to nevěděli... miluju a miluju Antiku!!) mám ráda Řecké mýty a různé příběhy a bozích a tady mi to Rick (autor) krásně naservíroval pod nos. Nemůžu se dočkat až u nás vyjde další díl.

#5.místo - Harry Potter série
Musím uznat, že Harry Potter je tak neuvěřitelně promyšlený... že to snad ani není možné. Avšak není to mou srdcovou záležitostí jako mnoha z vás, neboť jsem na něm nevyrůstala a tudíž mi k srdci tolik nepřirostl. Avšak musím se vám přiznat... zrovna teď jsem si ho šla zapnout a kleju proti Rowlingové, že nenechala namluvit další díly. Copak nás tak nenávidíš?

#4.místo-Jana Eyrová
Jste překvapeni? Já bych byla, neboť sem píšu samé YA knihy a klasice jsem se snad ani jednou nezmínila. Nemusím moc klasiku aspoň ne českou, avšak tu britskou. Tu ano, mám moc ráda příběhy sester Bronteových a Jana Eyrová je mým nejoblíbenějším. Vlastně jsem ji nikdy ani nečetla ,ale i poslech stačí. Mám ji moc ráda, poslouchám ji večer před spaním a nechávám se jí ukolébat do říše snů. Čím si mě zrovna tenhle příběh získal nevím... Možná tím,že jsem odešla ze světa věčné dokonalosti YA a přesunula se do doby, kdy láska byla vzácná (stejně jako krása... mimochodem... vůbec mi hlava nebere že by Jana a její pán měli být nehezcí... Ba naopak, představuji si je jako jedny z nejhezčích hrdinů. Ach božínku, ta moje hlava bláznivá :D ) a jejich postoj jakbysmet.

#3.místo - Nástroje smrti
Nemohu mluvit za celou sérii, četla jsem pouze dva díly ,ale to, že jsou Clary a Jace sourozenci, to mě složilo. Tak strašně jsem jim to přála a ono... nic. Rozhodně jsem byla velmi smutná,ale musím uznat, že je to velký důvod, proč mám velké nutkání číst dál.

#2.místo - Hunger Games
Je to něco, naprosto...NAPROSTO jiného. Nevyskytují se tam žádné nadpřirozené bytosti , pouze geneticky upravení mutanti, není tam žádná nemožná věc, vše je možné. Nejsou tam žádné sladké řečičky typu "on se na mě podíval a och ne... už se nepodíval" ,ale jsou tam řeči lidí, kteří se bojí, kteří chtějí bojovat, kteří jsou utlačování. Tato série si mě naprosto získala svou... surovostí... a pokud jste jako já a ohrnujete na ní nos... Nedělejte to... Budete Litovat.

Tramtadadáááá....! První místo přichází...
#1.místo- Pýcha a předsudek
Pýcha a předsudek je příběh,který mě uchvátil jednou a už nikdy nepustil. Zeptejte se mě na nejoblíbenější film... odpověď... Pýcha a předsudek ( Jak s Keirou tak verze od BBC). Miluju pana Darcyho, miluju Elizabetin postoj vůči společnosti a lásce. Smýšlím jako ona, avšak nemám takový smysl pro humor. Řekla bych,že každá žena touží mít svého pana Darcyho.