Recenze: Miniaturista

Kniha: Miniaturista

Autor: Jessie Burtonová

Anotace (bux.cz):

Jednoho podzimního dne roku 1686 klepe na dveře velkolepého domu v nejbohatší části Amsterodamu osmnáctiletá Nella Oortmanová. Přijela z chudé venkovské rodiny, aby se ujala role manželky zámožného kupce Johannese Brandta, avšak místo milujícího manžela ji přivítá jeho odměřená sestra, černý sluha a prostořeká služebná. Když se Johannes později vrátí z cest, věnuje Nelle velice zvláštní svatební dar – skříňkovou repliku jejich domu. Nella si do ní objedná zařízení od tajuplného miniaturisty a od té chvíle se začnou dít prapodivné věci… 

Román zachycuje dramatické osudy rodiny Brandtových na pozadí Amsterodamu sedmnáctého století, kdy toto město patřilo k nejbohatším a nejvlivnějším centrům své doby.

Pořád nevím, co si mám o knize myslet. Četla se mi dobře, rozhodně byla zajímavá, zápletka neotřelá (asi), ale...něco mi na ní prostě nesedlo. Možná mi chvílemi připadal styl vyprávění příběhu trochu nepřehledný nebo alespoň já jsem se v něm párkrát ztrácela. Když to ale celé shrnu, tak knížka byla vcelku dobrá a jako historický román obstála skvěle.

Co musím hned na začátku pochválit, tak to bylo vykreslení postav. Nenašla jsem dvě stejné povahy a nepletly se mi jména. Každá postava si prošla svým vlastním příběhem/vývojem a mohli jsme krásně pozorovat, jak je to změnilo. Nejvíce se mi líbila změna u hlavní postavy, tedy Nelly. Přijíždí do Amsterdamu jako naivní venkovská dívka, která chce pouze manžela a domácnost. Na konci se z ní stává soběstačná sebevědomá žena (takový posun u holky je vždycky vítaný).

Tuhle recenzi jsem nechala asi týden rozepsanou a pořád nevím, co přesně bych sem chtěla napsat. Taky nepomáhá fakt, že se souběžně s tím dívám na Interstellar, který vyžaduje pozornost a já se bojím, že mi unikne nějaká důležitá scéna a já se ztratím v ději (v Počátku se mi to stalo několikrát). Teď se mi podařilo zase úplně odbočit od Miniaturisty, takže si musím zatleskat...Ach jo, zpátky k tématu.

Moje historie s historickými romány je vcelku krátká, četla jsem asi dva (mezi historické romány nepočítám knihy z období 20. století, myslím tím ty, které se odehrávají ve středověku, raném novověku). Ani nevím proč, přitom mám historii ráda a historických seriálů a filmů jsem viděla víc než dost. Tím jsem se chtěla dostat k tomu, že nemám moc s čím porovnávat, takže pro mě byl Miniaturista originální. Historickou přenost knihy jsem si neověřovala, ale nevšimla jsem si něčeho ,co by bilo do očí tím, že je to určitě naprostá blbost. Moje nejoblíbenější věc na celé knize byl fakt, že se příběh odehrává v Amsterdamu, protože tohle město naprosto miluji (na vině nejsou pouze Hvězdy :)) a dokázala jsem si živě představit prostředí kanálů a úzkých domů.

Petronella (Nella) přijíždí do Amsterdamu, aby začala nový život se svým manželem ve městě, daleko od venkova, kde vyrůstala. Jenže místo manžela jí uvítá chladná Marin. Johannes je doma jednou za čas, protože pracuje pro VOC (Nizozemská Východoindická společnost). Jako dar jí ovšem věnuje miniaturu jejich domu. Ona kontaktuje miniaturistu, aby si dům mohla zařídit. Tím startuje sled podivných událostí a i poté, co s miniaturistou přestane spolupracovat, chodí Nelle miniatury, které předpovídají budoucnost.

Teď k postavám. Naštěstí pro mě jem Nellu měla ráda, takže mi jako hlavní postava vyhovovala, místy mi přišlo, že se možná chovala trochu hloupě, ale přece jenom byla celkem mladá, takže zase tolik bych jí to neměla vyčítat. Jako její přesný opak v knize vystupuje Marin, sestre Nellina manžela Johannese. Marin je odměřená, chladný, hluboce věřící a drží se svých zásad a pravidel. Až dokonce jsem nevěděla, co si o ní mám myslet, ale asi mi jí po celou dobu bylo líto. Zato jejího bratra jsem si celkem rychle oblíbila a měla jsem ho ráda po celou knihu, stejně jako jejich služebnou Cornelii a Otta.

Nebudu moje i vaše utrpení dále prodlužovat, asi jsem měla spíš napsat minirecenzi, ale na to jsem moc líná to přepisovat. Snad jste si z této recenze vzali i něco jiného, než že se právě dívám na Interstellar :).

Protože kniha byla dobrá, ale nic extra, dávám jí:

3,5 sovičky

 Rozhodla jsem se, že se začnu blogu věnovat víc, než v uplynulých letech a budu se snažit sem dávat alespoň jednou za jeden nebo dva týdny nějaký článek. Nechci nic slibovat, ale budu se snažit. Jestli máte nějaké návrhy na projekty, články nebo cokoli, tak určitě napište :).