TAG: Když jsem byla malá...

Dneska ráno jsem se podívala na blog a zjistila, že v takové té modré věci na otázky je odkaz na tag. Moc se mi líbil celý ten nápad a protože mi je čerstvých osmnáct, tak jsem se rozhodla, že mé dětství je u konce a nadešel čas na nostalgické vzpomínání. Více informací naleznete zde. Moc se omlouvám autorce tagu, že jsem sem nedala její banner, není to proto, že by se mi nelíbil (právě naopak!), ale blogger mě opět zradil a nejde mi sem obrázek nahrát. Jestli se chcete zůčastnit, tak samozřejmě vám v tom nikdo nebrání, jenom nezapomínejte dávat odkaz :). Tak a já jdu na to :).

1. TV pořady
2. Knihy a pohádky
3. Počítače a jiné potvory
4. Blbiny, co jsem dělal/a
5. Nejoblíbenější hry
6. Čím jsem chtěla být
7. O čem se mi nikdy ani nesnilo
8. Co jsem nedokázal/a pochopit
9. Ježíšek
10. Co jsem hrozně moc chtěl/a mít
11. Co jsem hrozně moc chtěl/a umět
12. Kvůli čemu jsem se nejvíce vztekal/a
13. Moje první slovo
14. První oblíbený zpěvák či zpěvačka
15. Cokoli, co chcete dodat...

TV pořady:
Nedávnou jsme se ségrou řešily, že děti v našem okolí se moc nedívají na Kouzelnou školku. Já ji úplně milovala, babička nám ji dokonce nahrávala na VHS a vozila do Anglie. Nejradši jsem měla babičku Libušku. Pak samozřejmě všechny večerníčky, co tehdy dávaly jsem měla ráda (vyhrává asi Maxipes Fík a Bob a Bobek). Taky si pamatuju, že brzo ráno dávaly Pokemony, takže těch jsem taky viděla hodně.

Knihy a pohádky:
Nebudu tady vyjmenovávat všechny dětské knihy, které jsme se sestrou vlastnily, protože to by bylo na dlouho. Zmíním tu dvě: první je Martinka malou maminkou, kterou jsem dostala jako opravdu hodně hodně malá a která se mi líbila kvůli krásným ilustracím, i když příběh byl nulový.
Druhá je pohádka (spíše dvojlist), kterou jsme měly v takovém kufříku s asi 1000 pohádkama. Jednoho krásného večera se nám rozhodla mamka přečíst Příběh o Modrovousovi (ano, to je ten pán, který zazdíval své ženy ve sklepě zaživa), vcelku traumatizující.

Počítač a jiné potvory:
Počítač máme asi od mých 4 letech a já si pamatuji, že jsme ho používali na koukání se na filmy a se sestrou jsme na něm hrály nějakou anglickou hru s dinosaurama. To bylo ovšem předtím, než jsme objevily Barbie a My Scene internetové stránky :).

Blbiny, které jsem dělala:
Bylo jich hodně, ale asi ta největší byla, když ve druhé třídě jsme měly přednášku o první pomoci. Bylo apríla a přednášející sestřičku napadlo, že bzchom si z rodičů mohli udělat srandu. Já jsem předstírala, že mám zlomenou ruku. Mamka z toho měla málem infakt a povedlo se mi rozbrečet mojí mladší sestru.

Nejoblíbenější hry
Celé dětství jsem si hrála s bratrancem, který je stejně starý, takže jsem si prošla vojenským výcvikem, policejní přestřelkou a střílením trolů lukem a všechno mě to hrozně bavilo.

Čím jsem chtěla být:
Chtěla jsem být herečkou, malířkou, učitelkou, spisovatelkou, doktorkou, zpěvačkou. Rozhodování o mé budoucnosti je ještě přede mnou, jediné co jsem si ujasnila je, že zpěvačka za mě opravdu, ale opravdu nebude.

O čem se mi nikdy ani nesnilo:
Internet, že už sedmým rokem studuji na gymnáziu, že mi někdy bude osmnáct a nebudu tak hrozně stará :).

Co jsem nedokázal pochopit:
Že si Angličané nepřekládají všechno do češtiny, aby to pochopili a určitě spoustu dalších věcí, ale tohle se mi vybavilo jako první.

Ježíšek:
EXISTUJE!!!!! (spoilery si nechte pro sebe :))

Co jsem hrozně chtěla mít:
Panenku baby born, která uměla plakat a mohla se krmit.

Co jsem chtěla umět:
Hvězdu, kterou doteď neumim.

Kvůli čemu jsem se nejvíce vztekala:
Ráda bych sem napsala, že jsem byla naprosto klidné dítě, ale občas jsem se vztekala kvůli hloupostem, hlavně když mi hned něco nešlo.

Moje první slovo:
To netušim.

Oblíbený zpěvák/zpěvačka:
Já měla oblíbenou rovnou celou kapelu, a to S Club 7.  Já je úplně zbožňovala, v Anglii dokonce s nima běžel seriál, který máme celý na kazetách :).

Cokoli, co chcete dodat:
Doufám, že to nebylo moc TMI a jestli to zkusíte taky, tak dejte na ten váš článek odkaz do komentářů :). Hodně síly do nového týdne!!!!