Třináct relikvií

Kniha: Třináct relikvií

Autor: M. Scott a C. Freedmanová

Série: X

Díl: X

Anotace (Knižní klub):

Třináct prastarých relikvií, tajuplných, nesmírně mocných magických předmětů, které dokážou vykonat zázraky, ať už v dobrém, či ve zlém, bylo naposledy pohromadě za časů krále Artuše. Tehdy byly používány k vyhnání pokolení démonů z tohoto světa a k uzavření průchodu, který svět lidí a svět démonů spojuje. Boj s démony stál krále Artuše život.

Čas statečných rytířů pominul a relikvie byly rozděleny mezi Strážce, potomky původních držitelů relikvií. Jejich rodiny střežily posvátné předměty přes dva tisíce let. Nyní však potomky těchto rodin kdosi začal bez milosti vraždit a snaží se relikvie opět shromáždit. Jedna ze Strážkyň před smrtí svěří tajemství Sarah, mladé bankovní úřednici, a pověří ji, aby zprávu předala Owenovi, který se má stát příštím Strážcem. Nepodaří-li se Sarah a Owenovi Strážce shromáždit a zachránit relikvie, nastane konec světa a démoni se vrátí na tento svět.

Anglie a tajemné relikvie

Třináct relikvií mě hlavně upoutalo, přiznám to, obálkou. Temná, ale krásná, na pozadí Londýn a v popředí tajemně a mocně vyhlížející meč – to se mi hned líbilo. Letmo jsem prolétla anotaci a rozhodně neváhala s koupí. A i když se mi kniha docela líbila, dostalo se mi něčeho úplně jiného, než jsem původně očekávala.

První věc, která mě velmi překvapila, byla krvelačnost a brutalita celého příběhu. Většinou knihy s tímto tématem nečtu, spíše se jim vyhýbám, takže tahle složka knihy mě na chvíli docela paralyzovala a trvalo mi, než jsem se přes to přenesla. Nemám povahu na horory a krvelačné bůh ví co, takže tohle mě ze začátku rozhodilo a během čtení jsem knihu musela i několikrát odložit.

Na druhou stranu se mi líbila zápletka. Byla originální, zajímavá, řekla bych, že i nepředvídatelná. Líbilo se mi, jak byla minulost prolínána s budoucností (aka že jisté napínání, jak člověk na začátku netušil co/proč/jak – takovéto, že nám na začátku prakticky nic nedává smysl a na konci si člověk řekne: ,,Jo, aha!“

A i když byl styl psaní poutavý a prvních sto stránek jsem přečetla jako nic, poté už to bylo horší. Neustálá brutalita příběhu mě začala unavovat a přestalo mě to bavit. Posledních pár stránek jsem prolistovala, abych tak věděla, jak to skončí.

Překlad mi přišel velmi dobrým, nenalezla jsem tam při čtení nějaké chyby, líbil se mi. I úprava knihy se mi velmi líbila.

Celkově mě Třináct relikvií trochu zklamalo, i když jsem od této knihy vysoká očekávání neměla. Kniha na mě byla příliš brutální a bez popisu některých věcí bych se doopravdy obešla. Občas mi přišel příběh až příliš zdlouhavý. Na druhou stranu se mi líbil nápad a překlad byl také dobrý, avšak mé hodnocení to bohužel nezvýší. 

Tři sovičky