Lissa chodí s hráčem fotbalového týmu, Randym. Který, jako všichni hráči v jeho týmu, neustále soupeří s druhým týmem na škole, který se také věnuje fotbalu, avšak tomu co známe my. Tenhle spor se táhne už velmi dlouho, od doby, kdy Lissa chodila do druhé třídy. A začíná přerůstat do extrémů. Nejen, že skoro pokaždé, když jsou spolu, se něco přihodí a Randy prostě odejde, aby se pomstil a Lissu tam jen tak nechá, ale navíc, už i někoho zraní. A to ochranitelská a všechno-musí-mít-pod-kontrolou Lissa, nemůže dovolit. Svolá schůzku přítelkyň hráčů, jak z jednoho, tak z druhého mužstva a je rozhodnutá docílit téhle nekonečné válce přítrž, právě s jejich pomocí. A jak? Jednoduše, nebudou dávat klukům, to, co si užívají nejvíce – sex.
Kody umí psát vtipně, poutavě a dělá naprosto dokonalé hrdinky. Je to to, co mě na jejích knihách nejvíce baví a přitahuje. Nedokonalý hrdinové. Jako Bianca v the Duff, tak i Lissa v Shut Out, nebyla dokonalá. Proto jsem si ji tak oblíbila. Proto mám tak ráda Kody a její psaní a proto ji, i když jí je pouhých devatenáct let, respektuji jako velmi nadanou autorku. Proto, že dělá reálné postavy, což se mnohdy mnohem starším autorkám knih pro mladé, často nepodaří. Jen si vzpomeňte, kolikrát jste četli knihu, kde byl kluk či muž, do kterého byla hlavní hrdinka zamilovaná, naprosto dokonalý. Občas mi přišli tyto typy hrdinů až jednoduší, protože mi nepřišlo, že za sebou mají nějaký životní příběh, který na nich zanechal jisté šrámy a vytříbil tak jejich charakter. Abych byla upřímná, Kodyiny postavy jsou dokonalé, ale nedokonale dokonalým způsobem. Prostě se s nimi můžete sžít, působí reálně. Což bohužel, u některých jiných hrdinů nejde.
A i když se u některých hlavních hrdinek jistý příběh odehrál a udělal je takové, jaké jsou, dost často se mi stává, že se za vedlejšími postavami nic neschovává, žádný příběh, který by nám zaměstnal hlavu a dokázal porozumět jejich chování. Nebo aspoň já mám, když se k některým knihám zpětně vracím, takovýto pocit.
Další zajímavostí je, že z každé knihy, si člověk může i něco odnést. Protože Kodyiny knihy se zabývají problémy dnešních náctiletých, kteří si dost často nevědí, co počnout. I když jde stále jen o knihu a vymyšlené postavy, vždycky se takovýhle příběh může stát.
A udivující je i fakt, že se Kody nebojí psát sprostě. Protože, když se nad tím zamyslím, v mnoha knihách se skutečná mluva náctiletých neobjevuje. Spousta našich hrdinek a hrdinů vůbec nemluví sprostě, což do zajisté míry, také působí nereálně, ubírá příběhu na uvěřitelnosti a brání čtenáři se do něj vžít. Ať jsem s tím spokojení, nebo ne, čím dál tím více lidí mluví sprostě a začínají s tím čím dál tím dříve a autoři by si to měli uvědomit.
Už ani nevím, jak bych tu knihu vynachválila. Snažila jsem se do příběhu, který v každé recenzi popisuji, nedat moc spoilerů, jen napsat, co je v anotaci a více nechat být. Nechci vám kazit překvapení, protože pak by to už nebylo ono. I když jsem dala příběhu jen čtyři hvězdičky, s čistým štítem mohu tuto knihu označit za jednu z nejlepších knih tohoto roku, Kody za jednu z mých nejoblíbenějších autorek a vřele vám ji mohu doporučit. Pravděpodobně po uplynutí nějaké doby si hodnocení rozmyslím, avšak teď to cítím takto.
čtyři sovičky
Jo a ještě něco - od začátku, team Cash!
Hrozně se mi líbí celý ten tvůj druhý odstavec pod tím modrým čtverečkem :) také mám ráda nedokonalé postavy. Hlavně se mi líbí, když je nějaká postava trochu sobecká. Zní to divně, ale já nechápu, proč pořád píší postavy, které by se pro ostatní rozkrájeli a sami nic nechtějí. To není ani trochu reálné. Všichni myslíme na sebe. Já opravdu moc nesobeckých lidí neznám. Upřímně, hodně bych se divila, kdybych někoho takového vůbec našla
OdpovědětVymazat