Eldest

Kniha: Eldest

Autor: Christopher Paolini

Série: Odkaz dračích jezdců

Díl: Druhý

Šíří se temnota, přichází beznaděj, vládne zlo ... Pokračování fantasy bestselleru Eragon z pera Christophera Paoliniho opět dobývá svět! Eragon cestuje se Safirou do elfského města Ellesméry, aby podstoupil výcvik v kouzlení a boji, životně důležitých dovednostech Dračího jezdce. Ztrácí jistotu, neví komu může věřit a osud království, v němž temná ruka krále rdousí veškerý vzdor, leží i nadále právě v jeho rukou... Druhý díl tetralogie Odkaz Dračích jezdců.

Může případně naspoilerovat první díl

Nejen Eragonův příběh

Na Eldesta, druhý díl ze série Odkaz dračích jezdců, z pera Christophera Paoliniho jsem se prostě a jednoduše nemohla dočkat. Konec Eragona byl velmi napínavý a já nedočkavě čekala, co se bude dít s Eragonem a Safirou dál. Rozhodně nemohu říci, že jsem byla snad zklamaná tím, čeho se mi dostalo – ne, to opravdu ne, přesto se mi však Eldest oproti Eragonovi zdál poněkud slabší. Ale  stále se jedná o výbornou knihu.  

Hlavním rozdílem mezi Eragonem a Eldestem jsou různé pohledy postav (POV – point of view). Nesetkáváme se totiž jen s tím, co se právě děje v Eragonově životě, nýbrž se nám dostává do rukou i příběh Carvahallu, vesnice ze které Eragon pochází a do které se vrátil Roran. 

Výcvik

Eragon po absolvování velké bitvy, se kterou jsme se setkali na konci prvního dílu, musí pokračovat ve svém výcviku z čehož vyplývá, že se musí vydat do Ellesméry (elfské město), kde se setká i s elfí královnou. Zatímco můžeme sledovat Eragonův příběh, setkáváme se s příběhem Rorana, který se po smrti svého otce vrátil do Carvahallu. V Carvahallu však nenalezl klidný pobyt, neboť vesnice začala být ohrožována smrtelným nebezpečím. 

Poněkud pomalejší příběh

Nejsem si jistá, zda-li různé POV Eldestovi prospěly nebo ne, neboť mě upřímně kapitoly z pohledu Rorana nebavily. Alespoň ne ze začátku. Na druhou stranu, na konci knihy to bylo něco naprosto jiného. Ale o tom až později. Roran mi jako postava moc nesedl, neboť mi přišel... řekněme že přemýšlel úplně jinak, než bych přemýšlela já. Za to Eragona jsem měla ráda stále, i když tedy i některé věci, které dělal on mě zrovna nepotěšily...

Ale proč jsem vlastně nadepsala nadpis těchto odstavců poněkud pomalejší příběh? – protože Eldest na mě působil mnohem táhlejším dojmem. Po tom akcí plném Eragonovi, kdy jsme byli neustále svědky nějakých bitev, se mi zdál Eldest prostě táhlejší, že se v něm vlastně nic moc neděje, přestože se dělo.

Avšak co se týče stylu psaní, kvalita zůstala stejná. Cože to znamená? Znamená to, že styl psaní zůstal naprosto skvěle stejný. Protože když jste si ke knize sedli a začali jí číst, nemohli jste přestat. Na Christopherově psaní obdivuji nejvíce jeho popisy bitev. Proč? Protože já popisy bitev moc nemusím, většinou mě nebaví a následně za tyto povětšinou nudné nebo špatně napsané popisy knihám následně srážím hodnocení. Avšak v tomto případě musím hodnocení knihy naopak zvýšit – bitvy jsou na Christopherových knihách to, co bezmezně miluji! Baví mě ze všeho nejvíce a většinou ani nedutám, co se stane.

Ach ty konce!

Abych se zpět vrátila k tomu konci knihy. Jak jsem již psala výše, POV Rorana jsem si zrovna moc neoblíbila – no na konci jsem si je náležitě užila. Protože posledních sto stránek bylo plných zvratů a odhalení, která člověku brala dech. Christopher zakončil Eldesta velmi dobře, neboť čtenář se jednoduše nemůže dočkat dalšího dílu.

Eldest rozhodně nezklamal, jen byl poněkud slabší než jeho předešlý díl, snad díky méně bitvám a občasně nudným POV Rorana. Na druhou stranu však Eldest přináší mnoho důležitých zvratů, odkrývá nám část Eragonova nám do této doby neznámého života, má naprosto skvělý konec, který nenechá čtenáře klidným. Navíc nám přináší opět skvělý styl psaní našeho úžasného Christophera Paoliniho a skvělého překladu Olgy Machútové a já věřím, že pokud se Vám líbil Eragon, Eldest Vás jistě nezklame.

4 sovičky

Touto cestou bych chtěla také poděkovat nakladatelství Fragment. Zde si můžete knihu objednat.

Zdroj anotace: www.fragment.cz

Zdroj obrázků: google.com

Different Worlds - Pyramidy

Kniha:  Pyramidy

Autor: Sir Terry Pratchett

Díl: Sedmý

Série: Úžasná Zeměplocha

Bez mučení se přiznávám, že tohle je první Pratchett jakého jsem kdy četla. Z čiré zvědavosti jsem si knížku půjčila od kamarádky, která Zeměplochu miluje. Rozhodla jsem se totiž, že na knihu si musím udělat vlastní názor. Upřímně jsem ráda, že jsem si Pyramidy přečetla.

Úžasná Zeměplocha je také jediná (mě známá) série, kde je jedno jestli začnete prvním nebo pátým dílem. Všechno je pochopitelné. Samozřejmě v sérii jsou i knihy, které na sebe navazují, ale Pyramidy zrovna ten případ nejsou.

Hlavní postavou Pyramid je Těpic, následník mžilibabského trůnu. Ten se ve dvanácti letech rozhodne, že opustí rodnou Mžilibabu a půjde studovat do Ankh-Morporku, aby se stal vrahem. Zde také několik let studuje . Po složení závěrečné zkoušky se dozvídá, že jeho otec, král Ptepicchamon XXVII., zemřel. Vydává se proto zpět do Mžilibaby, aby se stal novým faraónem. Čeká na něj také úkol, postavit otci pyramidu, jak je zvykem.  Pyramidy ovšem nedělaly nikdy tolik potíží.

Celou knihu jsem se výborně bavila, byla vtipná a oblíbila jsem si Těpice i jeho kamarády, kteří s ním studovali na vraha, hlavně Pomošt.

Žádné vyložené zápory mě nenapadají, ale přesto mi knížka nepřijde pětihvězdičková. Nevím proč.

Autor stoprocentně čerpal nápady ze starověkého Egypta. Nejvíc mě pobavila řeka Mžil, na které Mžilibaba leží.

Kniha je podle mého originální, stejně jako nápad celé Zeměplochy. Rozhodně si chci přečíst ještě něco od Pratchetta. Možná bych mohla začít prvním dílem, ať jsem plně v obraze.

Další co musím ocenit, je překlad. Ten je úžasný. Dvorním překladatelem Terryho Pratchetta je Jan Kantůrek a jeho překlad se svou kvalitou řadí (alespoň pro mě) k Harrymu Potterovi a k Howlovu putujícímu zámku. Jan Kantůrek totiž překládá i názvy a tím nám příběh ještě více přebližuje. Asi tak jako Medkové s Bradavicemi.

Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi fantasy. Když jsem se ptala kamarádky jaký je Pratchett. Odpověděla mi, že ho čte vždycky, když nemá co dělat. Má pravdu. Tato kniha je ideální pro nicnedělání. Máte volnou chvilku a chcete se pobavit? Vezměte si do ruky třeba Pyramidy a dejte se do čtení. Nebudete litovat, zasmějete se, tentokrát vám slibuju, že brečet nebudete. Ano, narazila jsem na knížku u které nebrečím! Volejte sláva a tři pět dní se radujte!

Takže teď se ještě jednou zopakuju. Knížku si přečtěte je skvělá.

Sir Terry Pratchett

Terry Pratchett, celým jménem Terence David John Pratchett, je anglický spisovatel tzv. zeměplošské série a jiných knih, divadelní dramatik a filmový scenárista. Je nositelem Řádu britského impéria za přínos literatuře a Carnegieho medaile za dětskou literaturu.

Od roku 1983 píše sérii Úžasná Zeměplocha, která čítá nad 39 knih.

4,5 soviček

Četli jste něco od Pratchetta?
Jaká kniha je vaše nejoblíbenější?

Bitterblue

Kniha. Bitterblue

Autor: Kristin Cashore

Série: Graceling Realm

Díl: třetí

Recenze obsahuje spoilery na předchozí díly

Třetí díl...

Mnozí z vás dozajista slyšeli o knize Výjimečná, od stejnojmenné autorky. Jedná se o jednu z nejlepších knih jakou jsem kdy četla a dokonce je přeložená i do češtiny a musím podotknout, kvalitně. Jedná se o první díl ze série Graceling Realm. Bohužel, další díl, Fire do češtiny přeložen nebyl. A nedávno vyšel v angličtině, zatím poslední díl s názvem Bitterblue, na který se skalní fanoušci série  rozhodně nemohli dočkat.

Známá postava, ale mnohem starší

Bitterblue se odehrává osm let poté, co končí Graceling. V Graceling se setkávám se Bitterblue jako s desetilettou holčičkou, dcerou krále Lecha, který byl stejně jako hlavní hrdinka Katsa, výjimečný.  Po osmi letech se setkávám s Bitterblue jako s královnou Monsea, které se stále ještě nevzpamatovalo z kruté vlády Lecha. Její rádci považují za nejlepší na vše zapomenout, prominout těm, kteří udělali něco velmi špatného během Lechovi vlády a celkově se pohnout dál. Avšak když se Bitterblue vyplíží z hradu v převleku za normálního občana, zjistí, že jediná možnost jak se pohnout dál, je postavit se čelem minulosti.

Kristin Cashore jsem si zamilovala díky Výjimečné, obdivovala díky Fire (nebo-li jak knihu mohou znát naši sousedé ze Slovenská, Ohnivé) a díky Bitterblue jsem ji začala považovat za jednu z nejlepších autorek. Přestože jsem si zamilovala jak Výjimečnou, tak Ohnivou, Bitterblue se mého srdíčka dotkla asi nejvíce.

I když se v knize neobjevovalo tolik akčních scén, jako například ve Výjimečné, a šlo spíše o takové ty „politické pletky a přetvářky“, Bitterblue se mi líbila ze všech knih asi nejvíce. Bitterblue se mi totiž neskutečně líbila osobnostně. Dalo by se říct, že jsem se v ní našla, naprosto jsem se do ní vcítila a každou stránku knihy jsem s ní prožívala.

Kouzelný styl psaní

A pak je tu ten styl psaní. Ten kouzelný a nezapomenutelný styl psaní Kristin Cashore, který miluji nadevšechno na světě. I když jsem řekla, že jsem si Bitterblue jako postavu oblíbila a měla jí nejradši ze všech, kdybyste se mě zeptali co se mi na knize líbilo nejvíce, odpověděla bych styl psaní. A pak následně zápletka. Protože ta byla neskutečně propletená, promyšlená, skvělá. Člověk si od začátku něco myslel a pak bylo všechno naprosto jinak, přestože se to však zpětným pohledem může zdát očividné. 

Jediné, co bych mohla knize trochu vytknout, je málo romantiky. Přestože tam byla, dalo by se říct, že se nám jí dostalo málo. I když možná o to pak byly momenty mezi Safem a Bitterblue krásnější a vzácnější a člověk se k nim bude vždycky rád vracet.

Abych to shrnula, kniha je krásná, pro mě se stala nejoblíbenější z celé série, mohu ji všem zcela doporučit a doufám, že Kristin se rozhodne napsat ještě nějaké další příběhy, protože její psaní prostě a jednoduše miluji. 

Different Worlds: Alagaësie

Alagaësie

Ano a konečně se věnuji zemi, ve které se Eragon odehrává.

Mapu naleznete zde. Jenom bych Vás chtěla upozornit, že je v angličtině.

Já vím, že mapa je evidentně naskenovaná z knížky, ale lepší s českými názvy a v takové velikosti nebyla.

Tak, teď stručný popis země. Jedinými známými sousedy je Surda, která není pod nadvládou Galbatorixe a vytváří tak plně samostatný stát, kam se většinou uchylují odpůrci krále. K Alagaësii patří i několik ostrovů, například Žraločí Zub, který údajně za svého času obývali Jezdci. 

Na východě se nachází Dračí hory, za kterými jsou různá přístavní města, např. Teirm nebo Kuasta.

Elfové údajně obývají les Du Weldenvarden. 

Hlavním městen Alagaësie je Urû'baen.

Dalo by se říct, že valnou  část země tvoří poušť Hadarak. Dole na jihu se rozprostírají Beorské hory. 

Je pravda, že tohle všechno jste možná mohli vyčíst z mapy, ale co. 

Každopádně Fragment v září 2010 vydal Průvodce po Alagaësii a ukázku můžete najít zde.

Different Worlds : Eragon - film

Většina z Vás jistě film viděla a vzhledem k tomu, že tento týden patří Eragonovi, měla bych se k němu vyjádřit i já. Toto není filmová recenze, spíše komentář k filmu.

Režie : Stefen Fangmeier

Hrají : 

 Ed Speleers (Eragon),  Jeremy Irons (Brom),  Sienna Guillory (Aria), Robert Carlyle (Stín), John Malkovich (Galbatorix), Garrett Hedlund (Murthag),Rachel Weisz (Safira)

Synopse z csfd.cz :

Chudý farmářský chlapec Eragon najde v Dračích horách podivný modrý kámen. Zprvu ho chce pouze zpeněžit a zabezpečit jím rodinu na nadcházející krutou zimu, jenže když se z kamene "vyklube" dračí vejce a z něj později dračí mládě - Safira, uvědomí si, že stojí tváří v tvář dobrodružství, které sahá vysoko nad jeho možnosti. Jeho prostý život přes noc zanikne a on se ocitne v novém, nebezpečném světě intrik, kouzel a válek. Pouze se starodávným mečem a moudrým průvodcem musí Eragon se Safirou zdolávat nebezpečné situace a odolávat temným silám v království, kterému vládne král, jehož zlo nezná hranic. Dokáže Eragon naplnit své předurčení a převzít břímě legendárních Dračích jezdců? Osud království možná leží v jeho rukou...

Můj názor:
Vím, že hodně fanoušků Eragona film nemá rádo, protože s knihou nemá nic společného. Ano, to je sice pravda, přesto mě se film líbil. Jak už jsem zmiňovala v recenzi, film jsem viděla dříve než jsem četla knihu. Možná je to tak lepší, protože se mi příběh díky tomu zalíbil a doteď na film nedám dopustit. Ano, i po přečtení knihy. Je pravda, že podobnost s knihou byla minimální, ale co.
Musíte uznat, že malá Safira je neskutečně roztomilá. Já jsem si od té doby přála draka. Nedávno jsem se o tom bavila s mamkou a toto je (zhruba) naše konverzace (mimochodem dívala jsem se při tom na Eragona):
Já: Mami, já chci draka.
Mamka: Hmmm... (ignoruje mě)
Já: Ale já to myslím vážně. Byl by modrý a já bych ho pojmenovala Safira.
Mamka: Hmmm... (stále mě ignoruje)
Já: Vždyť koukni jak je roztomilá! (ukazuju na obrazovku, kde malá Safira ulovila krysu)
Mamka: Teď je roztomilá, ale počkej až vyroste.
---
Ano, opravdu jsme se bavily, jako kdyby bylo možné si draka koupit v obchodě. Třeba jednou...
Zpátky k filmu. Takže když to shrneme...film mám ráda i po přečtení knížky. Asi mám štěstí v tom, že neberu Eragona jako knižní předlohu filmu. Zkrátka to jsou dva jiné příběhy, které se náhodou shodují v názvu. Hodně lidí říká, že herec, který představuje Eragona je divný, ale...no...zkrátka mě se líbí.
Jaký je váš názor na film?

Eragon

Kniha: Eragon

Autor: Christopher Paolini

Nakladatelství: Fragment

Série: Odkaz Dračích Jezdců

Díl: První

Anotace: Jeden chlapec… jeden drak… svět dobrodružství. Fantasy bestseller Eragon z pera patnáctiletého Christophera Paoliniho, který nadchl miliony čtenářů po celém světě. Vypráví příběh chudého farmářského chlapce, který najde v Dračích horách modrý kámen, z něhož se vyklube dračí mládě – Safira. Spolu se vydají na nebezpečnou cestu královstvím ovládaným králem, jehož zlo nezná mezí. Dokáže Eragon naplnit své předurčení a převzít břímě legendárních Dračích jezdců? Osud království možná leží v jeho rukou… První díl trilogie Odkaz Dračích jezdců.

I na plátna kin

Bez mučení se přiznávám, že první jsem viděla film a až potom četla knížku. Je to už celkem dávno, asi 2006 (panebože to už je šest let!), co film byl v kinech. Eragona jsem následně dostala k svátku (?...dost možná to byly narozeniny, to už si přesně nepamatuji). Myslím, že v tu dobu jsem na knížku byla malá a já jí označila jako nudnou (ano, já vím!). Po pár letech jsem se k ní vrátila, protože mi jí na té poličce bylo líto. Ani nevíte jak moc jsem ráda, že jsem to udělala. Série se okamžitě zařadila mezi mé nejoblíbenější a to všechno mě dostalo do fronty na Paoliniho (článek o našem čtyřhodinovém čekání zde).

Jak to vlastně vypadá Eragon?

Teď už ale dost o mně, ale zpátky k Eragonovi. Je zajímavé, že první popis Eragona se nám dostane až na nějaké 460 stránce Eldesta, takže pro vás všechny, kteří knihy nečetli a zajímá vás, jak vlastně ta hlavní postava vypadá, tak má hnědé vlasy a hnědé oči. Doufám, že to nebyl spoiler . Jeho domovem je Carvahall, který se nachází v Alagaësii (více se dozvíte z článku věnovaném přímo této zemi) a kde na farmě žije se svým strýcem Gerem a bratrancem Roranem. V prvním díle mu je patnáct let. Takže je stejně starý jako já! (bohužel moje radost ze stejného stáří knižních postav nikdy netrvá dlouho, protože mě vždycky přerostou :).)

Podivný kámen

Jednou, když je Eragon na lovu, nachází v lese zvláštní kámen. Snaží se jej ve vesnici prodat, ale nepodaří se mu to a tak si modrý kámen nechává. Nakonec se ale ukáže, že kámen není jen tak nějaký kámen, ale ve skutečnosti se jedná o dračí vejce. Z něho se vylíhne modrý drak, kterého Eragon pojmenuje Safira a tak se z něj stává dračí jezdec.

Drak se totiž nevylíhne jen tak někomu, vybírá si svého jezdce. Kdybych to měla k něčemu přirovnat, tak to funguje jako v Harrym Potterovi, že hůlka si vybírá kouzelníka a ne naopak.

Jednoho dne napadnou jejich farmu Ra'zakové (služebníci zlého krále Galbatorixe) a zabijí Gera. Eragon přísahá, že pomstí strýcovu smrt a odjíždí s carvahallským vypravěčem Bromem pronásledovat Ra'zaky.

Toto je samozřejmě hodně stručný a zjednodušený popis začátku příběhu. Byla bych tu do zítra, kdybych chtěla vše do podrobna popsat. Navíc by recenze obsahovala hodně spoilerů.

Knihu napsal již v patnácti letech

Eragon se do povědomí dostal nejen díky svému celosvětovému úspěchu, ale i díky svému autorovi, který knihu napsal v patnácti letech. Ve skutečnosti však okolnosti vydání a napsání probíhali trochu jinak.

Christopher napsal první verzi ve svých patnácti letech. Knihu nepsal s prvotním účelem vydání. Až několik let po dokončení první verze Eragona tuto verzi upravil a předvedl rodině. Eragon vyšel v roce 2002 v rodinném nakladatelství.

Stojí za přečtení?

 Každopádně knihu si rozhodně přečtěte, protože styl psaní je úžasný a ta obálka. Chápu Paoliniho, když říkal, že vše měl v hlavě spíše jako film. Rozhodně mu tleskám za ty jeho popisy, protože díky nim jsem si dokázala Alagaësii živě představit a vše mi běželo v hlavě jako takový osobní film. Už se moc těším na Inheritance (ano, stydím se, že jsem ji ještě nečetla), protože mě hodně zajímá, jak celou sérii uzavře. A stojí tedy za přečtení? Opravdu stojí.

5 soviček

Toutu cestou bych chtěla také poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí výtisku k recenzi. Knihu si můžete zakoupit zde

Different Worlds

Tento projekt jsme si pro vás připravily na červen a o co vlastně jde?

Je fantasy a fantasy, jedno je zasazeno do dnešní doby, jako např. Vampýrská akademie nebo Nástroje smrti, potom tu jsou  ale knihy, které mají své vlastní světy a s tím lidským nemají nic společného. Právě těmto knihám se tento měsíc budeme věnovat. Narazíte tu  třeba na sérii Odkaz Dračích jezdců a doufejme, že toho bude mnohem víc (přeci jenom Eragon apod. nejsou zrovna tenké knížky :)). V pondělí bude opět eye-catching ve kterém vám knihu představíme. Během týdne také nebudou chybět různé články, které vám přiblíží třeba filmová zpracování nebo dané světy. 

Doufáme, že se vám náš projekt bude líbit.