Rebel Heart

Kniha: Rebel Heart
Autor: Moira Young
Díl: Druhý
Série:Dust Lands
Anotaci můžete najít v aj zde...jsem moc líná jí přeložit :)






Všichni, kdo četli naší recenzi na Blood Red Road, jistě vědí, že první díl miluju. Je originální skvělý, no zkrátka úžasný. Po dočtení jsem se nemohla dočkat až vyjde salší díl, abych  se dověděla, co se se Sabou a Lughem (možná více mě zajímalo a s Jackem :)) stane dál. Pokud jste četli moji reakci po konci na goodreads, tak víte, že jsem zrovna dvakrát nadšená nebyla. Jak ovšem nejlépe vyjadřit své pocity? No přece gif recenzí! *volejte sláva a tři dny se radujte*.

OBSAHUJE SPOILERY! bez nich to v případě Rebel Heart nejde
Můj výraz když jsem uviděla Rebel Heart v knihkupectví:

Když jsem četla první část, která byla o Jackovi:

Když Saba viděla divný věci:

Auriel:

Já: I think you were never normal.
 Když se dozvěděla pravdu o Jackovi:

Když se opět vydala na cestu SAMA... a když  jí ostatní opět následovali:

když potkala chlapa v růžových šatech:

 když potkala Ash a Creeda:

Když udělala to co udělala a dělat to neměla:

když udělala další věc, co dělat neměla:

!bitva!:

co jsem dělala na konci:
a) Jack

b) jinak dojem z konce

Přes to všechno knize dávám:

Edit: S odstupem času mě ta knížka spíš vytáčí, takže knize nakonec po dlouhé úvaze dávám : 2 sovičky

Blood Red Road, recenze

Kniha: Blood Red Road Autor: Moira Young Série: Dustlands Díl: První "Lugh je pryč. Pryč. Mé zlaté srdce je pryč. Klečím v prachu. Slzy se valí dolů po mé tváři. A rudý déšť začne padat ." Když je její "starší" dvojče, bratr, unesen záškodnickými jezdci, Saba ví, že bude muset opustit zpustošené místo, které podporovalo její rodinu od zničení jejich civilizace.

Při slovech Blood Red Road se ve mně vzbudí mnoho pocitů naráz. Radost , nedočkavost, láska. Radost, protože mě kniha překvapila. Nedočkavost, protože potřebuji druhý díl hned teď. Láska, protože tu knihu si snad nejde nezamilovat. Blood Red Road je jedinečná kniha, která stojí za přečtení, ať jste v angličtině sebehorší, ať si nevěříte, ať si myslíte co chcete, tuhle knihu se prostě musíte přečíst. Protože příběh Saby je drsný a přitom krásný. Protože si zamilujete angličtinu, která neexistuje.

Saba je mladší z dvojčat, Lugh je ten starší. Lugh je střed Sabiina světa. Bez něj, jako by se ani nedalo žít. Proto po únose Lugha jezdci, se ho Saba vydá hledat do města Hopetown. Nenechte se zmýlit názvem, Hopetown je skoro to nejhorší co vás může potkat. Vítejte v dystopickém světě, který je plný všeho. Láska, bitev, smutku i radosti. Vítejte v dystopickém světě plném drsné hrůzy, ale i krásných momentů. Přivítejte jednu z mých nových nejoblíbenějších knih a nejlepších knih roku 2011.

Blood Red Road je bez pochyby nejoriginálnější kniha roku 2011. Myslím, že nejenom mě šokovalo, jak je napsaná. Spoustu lidí to mohlo odradit. I mě to odrazovalo. Přeci jenom, angličtina není můj rodný jazyk, mám ještě hodně co zlepšovat a tohle je angličtina, která obsahuje slova, která vlastně neexistují. Byla to výzva. A já po spoustě nadšených reakcí, ráda přijala.

Abych trochu rozbila to opěvování chvály (které si ta kniha opravdu, ale opravdu zaslouží), řeknu jedinou věc, která mě trochu zarážela. Sabina láska k Lughovi. Ne láska, jako láska, ale láska, jako sourozenecká láska. Dosahovala takových rozměrů, že mě na začátku Saba i trochu děsila. Chápu, že Lugha milovala, ale tohle mi přišlo občas až trochu… moc. Co se týče nenávisti k Emmi, bylo mi jí líto, ale chápala jsem, proč mají vztah takový, jaký mají. Bohužel, jediné co mě mrzí je, že Lugha jsem vlastně ani tak neměla ráda, protože podle Saby byl dokonalý. A to se mi nelíbilo.

Ale pojďme opět k opěvování knihy J. Zamilovala jsem se do ní. Opravdu jsem se do ní zamilovala. Do Saby, do Jacka, do Emmi, do jazyka, kterým byla psaná. Ano, hlavně do jazyka. Což by se dalo považovat za mírně ironické, přihlédneme-li k tomu, že jazyk byl hlavní věcí, která mě na knize odrazovala. Ale zamilovala jsem se do něj. Ohmigawd a ezzackly jsou slova, která mi přirostla k srdci nejvíce. Věc, které si všichni nejvíce bojíme před přečtením této knihy, je věc, kterou na konci budete na téhle knize milovat ze všeho nejvíce.

Což mě přivádí k věci, o které jsem se chystala velmi rozepsat, ale nějak jsem to zatím ještě neudělala. Jak se mi kniha vlastně četla? No, řeknu vám, že mi asi prvních pár stran na kindlu trvalo trochu déle než normálně a občas jsem si četla některá poupravená slova nahlas, což mě následně začalo nesmírně bavit, takže když se objevilo mé oblíbené slovo, začala jsem si při čtení mumlat. Mám zvláštní styl zábavy, vím to. Ale zpět k tomu čtení. Očekávala jsem zlé a ještě horší. Očekávala jsem, že nebudu rozumět polovině věcí, že nebudu mít ani tucha, co se děje, že budu vědět jen hlavní dějovou linii. Bála jsem se, že má angličtina nebude na knihu ani mákem stačit. Kdo si tohle myslí, řekla bych, že je na omylu. V nejhorším, pokud nepochopíte slovíčko ani z významu věty, si jej prostě řekněte nahlas. Jedná se o styl psaní, který si tak trochu dělá srandu z pravidel angličtiny, který ignoruje vše, co se má dodržovat. Řekněte ahoj uvozovkám. Za začátku mi chvíli trvalo, než jsem si uvědomila, že někdo mluví, ale po chvíli si na všechno tak zvyknete, že nějaké rozdílnosti mezi normální angličtinou a angličtinou v téhle knize, přestanete vnímat. Pokud budete zoufalí, že knihu nedočtete a budete mít chuť ji odložit, nedělejte to. Je to jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy vůbec četla.

A co bych řekla závěrem? Doufám, že jsem všechno napsala, a že z recenze vyplynulo, že jde o knihu, která vám vyrazí dech, vloudí se vám do hlavy, klidně i do snů a nenechá vás klidnými. Aspoň mě nenechala. V neděli jsem si řekla (byla jsem asi na 70%), že knihu na chvíli nechám a půjdu si udělat něco do školy. Vydržela jsem 2 minuty. Dvě minuty. Prostě jsem se k ní musela vrátit a dočíst ji. Je to dech-vyrážející kniha, je to kniha, kterou si zamilujete. Je to kniha, kterou si prostě musíte přečíst.
Zdroje obrázků: Reading-reader.blogspto.com,   

 5 soviček

">