Krevní msta

Kniha: Krevní msta

Autor: Alyxandra Harvey

Série: Kronika Drakeovýc

Díl: Druhý

Může naspoilerovat předchozí díl

Alyxandro, to jako vážně?

Zklamání… Zklamání. Zklamání. Zklamání. První knihu od Alyxandry jsem si zamilovala. Strašně jsem si užila její čtení i přesto, že se v knize objevovaly docela klišoidní scény a hlavní hrdinky nebyly zrovna nejúžasnější. Ale zápletka mě bavila, stejně jako mě bavilo objevovat svět upírů. A tak jsem nad koupí druhého dílu vůbec neváhala. Když jsem ji uviděla v knihkupectví, radostně jsem vypískla a běžela k pokladně. Taková chyba, taková chyba…

Měla jsem si pořádně prohlédnout tu obálku

Celá zápletka by mohla být docela zajímavá, ale vcelku se jedná o to samé, co bylo v prvním dílu. Akorát s tím, že se z Solagniny matky stala královna a Mortmaine chce dosadit na trůn Solagne, z čehož vyplývá, že se chce zbavit její matky.

Od té doby, co dosedla Solagnina matka na trůn, což opravdu není moc dlouho, se snaží navázat spojenectví proti Mortmainovi, a proto na scénu vstupuje Isabeau St. Croix, která zastupuje Houndy (což jsou upíři s dvakrát více špičáky, než má normální upír). Isabeau má za sebou bolestivou historii, která zahrnuje i mnoho let v rakvi. A prahne po pomstě. U dvora se setkává s Loganem, jedním z princů… a už to začíná.

Takže, co mi vadilo?

Nevím jak, nevím kde, asi mi chyběly stránky v knize. O čem, že to mluvím? O tom, jak se do sebe Logan s Isabeau zamilovali. Nějak jsem totiž nepostřehla, kdy se Isabeau začala proměňovat v romantickou křehotinku (alespoň že nezapomněla bojovat), kdy bezmezně začala věřit královské rodině.  A to jen začínám.

Vůbec jsem neměla ráda rozhovory mezi postavami. Přišly mi strašně, ale strašně nepřirozené. A když nebyly nepřirozené, tak byly prázdné a zbytečné. Nebo byly divné. Celá tahle kniha byla vlastně divná. A nepovedená.

Ale nejhorší, opravdu nejhorší a nepřehlédnutelnou věcí, která naprosto srazila tuhle knihu, byly POV Logana. To nebyl kluk. Takhle nemyslí kluk. Nebo alespoň doufám, že takhle nemyslí kluk. Nebo možná takhle kluk myslí, ale když je mu tak 8 let. Alyxandra opravdu nezvládla Logana, jako postavu. Nebo postavu, které vidíme do hlavy. Protože kdybych nemusela číst jeho myšlenkové pochody, bylo by to opravdu mnohem lepší.

Celý styl psaní, který se mi v prvním díle líbil, mi zde začal lézt na nervy. Původně jsem chtěla napsat nepochopitelně, jenže ono to své odůvodnění má. Občas (čtěte skoro pořád) mi přišlo, že hlavní postavy jsou buď zaseknuté ve věku 10 let, nebo jsou naprosto z jiného vesmíru. Všichni mi v té knize přišli tak… zaseknutí. Jako kdyby se jich vůbec některé věci nedotýkali. A když nějak reagovali, tak reagovali infantilně. Tak nereálně. Tak divně.

Nedá se říct, že bych tu knihu vyloženě nesnášela. Myslím, že se objevilo i pár stran, kde si moje oční ďůlky mohly dát pohov od neustále protáčení. Ale zbytek byl buď klišoidní, nebo naprosto divný. Když jsem měla číst kapitoly z pohledu Logana, trpěla jsem a doufala, že už to konečně skončí. Po prvním dílu, který jsem si oblíbila, fakt propadák. A ještě k tomu ta obálka! Měla jsem si rovnou uvědomit, že tady je něco v nepořádku. Protože jestli je to, co je na obálce Logan – no, potěž pánbůh! Nemůžu uvěřit, že jsem za tu knížku vyhodila peníze. Abych to shrnula, tahle kniha je jedno velké klišé a zklamání.  

1 sovička

Srdce v sazce

Kniha: Srdce v sázce
Autor: Alyxandra Harveyová
Série: Kronika Drakeových
Díl: První

Srdce v sázce bych popsala jako takovou milou knihu, která já výborná na to, abyste vypnuli svůj mozek, který se díky mnoha informacím, které musíte pojmout, jednoduše přehřívá. Alespoň já jsem se nedávno do takového stádia dostala a kniha mi přišla opravdu vhod. Nevím, jestli by mi kniha přišla takhle fajn, kdybych očekávala nějaké seriózní veledílo, jak by se kniha díky relativně vysokému hodnocení, které dostává, mohla tvářit, ale nenechte se uvést v omyl. Nejedná se o knižní briliant, ale rozhodně se nedá říct, že bych snad litovala toho, že jsem si knihu koupila. V den, kdy jsem ji přečetla jsem za to byla vlastně ráda. Ale teď zpět ke knize.
 
Zápletka se točí okolo upírů, což se nám může zdát zprvu jako klišé, samozřejmě některým lidem se toto může zdát jako klišé i po přečtení knihy, ale zase se nám objevilo relativně nové pojetí upírského pohledu na svět. Máme zde klany a jakousi královnu, navíc různé druhy upírství. Celý příběh se točí okolo dvou dívek, nejlepších kamarádek, kdy jedna je upírka,Solagne, a rozhodně to nemá v tuto chvíli lehké. Za pár dní jí čekají šestnácté narozeniny, což znamená, že se zanedlouho promění v upíra. Pokud tedy proměnu přežije. Ale máme zde takový malý problémek, nebo spíše dva. Zaprvé, je první narozená dívka z dlouhé linie pouze mužských upírských potomků, za velmi dlouhou dobu. A k tomu se váže jakési proroctví, samozřejmě. Aby Solagne ale nebyla jen tak nějakou budoucí narozenou upírkou, které nehrozí vůbec nic, vábí svou vůní, která je takový vedlejší účinek pomalu přicházející proměny, snad každého upíra. Problém je, že někteří by nechtěly zůstat jenom u obdivování z povzdálí. Takže je v relativně velkém nebezpečí. Teď, když to po sobě čtu, to může připadat člověku docela iritující, že je Solagne až tak výjimečná, avšak abych byla upřímná, při čtení mi to nevadilo.
 
Pak tu samozřejmě máme druhou hlavní postavu, Lucy, která je Solagninou nejlepší kamarádkou už od té doby, co byly malé. Na rozdíl od Solagne a prakticky celé její rodiny, je Lucy 100% člověk, přesto jsou však kamarádky na život a na smrt, takže pokud něco Solagne hrozí, Lucy nečeká a brání ji. Samozřejmě kamarádství se Solagne má také pár nevýhod, jako například Nicholase, který je mimochodem Solagniným bratrem a Lucy neskutečně irituje. Nebo alespoň ze začátku.

Budu upřímná, děj může být trochu předvídatelný, obzvlášť poté, co vám anotace řekne až příliš. Ale je to opravdu skvělé odreagování. Neočekávejte briliatní knihu, která vám vyrazí dech, ale rozhodně vás zaujme a myslím, že vás i bude docela zajímat, co bude dál, i když je to relativně předvídatelné. Styl psaní je opravdu dobrý, dokáže vás bavit. Když jsem knihu začala číst, docela mě překvapilo, že kniha je vlastně psána z dvou pohledů, což jsem vůbec nepředpokládala. Já jsem osobně měla o trochu radši vyprávění z pohledu Lucy, ale v této záležitosti si oblíbenkyni najde každý sám.

4 sovičky