Out of The Easy

 Kniha: Out of The Easy

Autor: Ruta Sepetys

Někdy na přelomu jara a léta jsem od autorky četla Between Shades of Gray a kniha se velmi rychle zařadila mezi mé nejoblíbenější, dokonce jsem i autorce napsala! To já velmi často nedělám a když jsem se dozvěděla, že jí vyjde další kniha, která se odehrává v 50. letech v New Orleans, neodolala jsem a knihu si k Vánocům předobjednala. Out of the Easy mi konečně přišla asi před dvěma týdny a já se okamžitě pustila do čtení. Hned na začátku Vám řeknu, že kniha mě ani trochu nezklamala.

Hlavní hrdinkou je Josie Moraine, která vždycky snila o tom, že opustí New Orleans a začne nanovo, půjde na školu někde hodně daleko, kde jí nikdo nezná a neví, že její matka je prostitutka. Už má našetřeno dost peněz, aby si tak rok sama vystačila, ale čáru přes rozpočet jí udělá nečekaná smrt jednoho zámožného návštěvníka New Orleans, spíše vyšetřování jeho úmrtí. Ona sama je do něj zapletena stejně jako její matka a majitelka bordelu Willy Woodley. Josie stojí na hraně života o který ani náhodou nestojí a života, který si vysnila.

Teď se konečně dostáváme k mé oblíbené části a to je popis postav. Všechny byly krásně vykresleny, stejně jako to bylo u BSoG (název její první knihy je prostě moc dlouhý, takže tohle je zkratka, kterou budu odteď používat - už vidím, jak tohle je naposledy, co tuhle knížku v recenzi zmíním :-)). Opět jsou tu postavy, které ze srdce nenávidíte a postavy, které milujete. První bych se asi měla zmínit o těch ze srdce nenáviděných a to je bezkonkurenčně její matka. Teď opominu fakt, že je to prostitutka, protože lidé by se neměli soudit na základě povolání, ale to, že jí mateřské city vůbec nic neříkají, zajímá se jenom sama o sebe a všem hrdě vykládá, co jí kdo koupil za její služby. Ovšem nejhorší je, že krade od své vlastní dcery!!!Co je to za matku?!

Mojí nejoblíbenější postavou byla bezkonkurenčně Willy Woodley, která i přesto, že nikdy Josie nedala najevo svou náklonnost, bylo jasné, že jí strašně moc ráda. Dále tu byl majitel knihkupectví Patrick (v této závorce se nachází spoiler, takže jí nečtete, dokud nezaklapnete Out of The Easy - Zlato, mně nevadí, že jsi gay, nějak se přesto přenesu, jenom mi dovol si tě nechat :-)) a řidič taxíku Cokie, nad výslovností jeho jména jsem neustále přemýšlela.

Co se mi na knize líbilo nejvíce? Fakt, že příběh měl několik dějových linií, které utvářely perfektní celek. Zamilovala jsem si smutný a komplikovaný příběh Charlieho (asi bych měla zmínit, kdo to Charlie vlastně je - Charlieje otec Patricka, který je duševně chorý), děsivost celé záležitosti se Cincinnatim a její matkou (tohle zde nebudu raději podrobněji rozebírat, abych mi omylem neujel nějaký ten spoiler :-)).  Ruta Sepetys nenapsala pohádku, v knize se setkáte s drsnou realitou, ukazuje pravé povahy lidí a to, že ne vždy dosáhnete svého cíle i když to moc chcete, protože svět prostě není ke všem spravedlivý.

Hrdě můžu prohlásit, že mě kniha ani omylem nezklamala a už se moc těším na další knihu Ruty, protože ona rozhodně psát umí. Takže všichni, co váháte nad koupí této knihy, tak přestaňte a kupte si jí. S čistým svědomím Vám mohu říct, že nezklame. 

Jako bonus berte, že kniha má nádhernou úpravu, doma mám hardback a bez obalu (tím nechci říct, že by knížka měla ošklivou obálku) je Out of The Easy jednoduše nádherná.

P.S. měla jsem pravdu BSoG jsem víckrát (až na teď) nezmínila :-).

Between Shades of Gray

Kniha: Between Shades of Gray Autor: Ruta Sepetys Díl: X Série: X Anotace: Lina je jenom obyčejná mladá lotyšská dívka.  Ráda maluje, kreslí, zamilovává se do kluků. Dokud do jejího domu v noci 1941 nevtrhnou sovětští vojáci a neodnesou Linu a její rodinu z jejich domova. Oddělena od jejího otce a donucena přebývat ve vagónech pro dobytek, Lina její matka a její mladší bratr začnou trýznivou cestu na sever, přes polární kruh do pracovního tábora ve zmrzlých pláních na Sibiři.

Have you ever wondered what a human life is worth?

Původně jsem na tuto knihu chtěla napsat jenom minirecenzi,ale po dočtení jsem zjistila, že to nestačí, že je to moc málo. Zkrátka tato kniha si zaslouží normální plnohodnotnou recenzi.

Myslím, že co se druhé světové války týče, je nám bližší židovská tématika, která je také mnohem častěji přepracovávána do filmů. Není čemu se divit, vždyť mezi lety 1938-1945 zemřelo něco okolo šesti milionů lidí tohoto vyznání. Neskutečné a hrůzné číslo. Zeptejte se,ale někoho ve třídě na gulagy, na Sibiř. Kolik lidí vám bude schopno něco pořádného odpovědět? Téměř nikdo (nebo pouze ta naše třída je takto smutná). Ano, každý ví, že Stalin byl (jak to říct slušně a ne sprostě ?) monstrum a doteď si myslím, že on rozhodně člověk nebyl, ale po přečtení této knihy nabude jeho charakter další rozměr a řeknu Vám jedno, do pozitiva to rozhodně nepůjde.

Real or not Real?

Vybrala jsem si tuhle známou frázi z jednoho prostého důvodu, po celou dobu četby jsem si přála, aby tento příběh byl NOT REAL. Přála jsem si, aby autorka měla prostě obrovskou fantazii a tohle je velice povedená dystopie. Bohužel, na konci je řečeno, že tento příběh je vlastně život jejích předků. Jestli koncentrační tábory byly extrém, tak co potom bylo toto?

Teď ale trochu k příběhu:

Lina je jenom obyčejná mladá dívka z Lotyšska, kterou baví kreslit a malovat. Její rodina si žije spokojeně v jednom městě zvaném Kaunas, které se nachází na jihu země. Tedy žila si spokojeně dokud do jejich domu nevniknou sovětští vojáci, kteří jí, její matku a jejího mladšího bratra Jonase odvlečou do vlaku určený pro dobytek a po několika týdnech čekání na nádraží, odvezou na farmu, kde jsou nuceni v extrémních  podmínkách pracovat. Celá farma je ovšem ideál oproti tomu, co je čeká na Sibiři, blízko polárního kruhu. Lina si po celou dobu vše pečlivě zapisuje a kreslí, aby jednoho dne mohla vše dát svému otci, kterého naposledy viděla na nádraží v Kaunasu ve vlaku pro muže, kteří byli odvezeni neznámo kam. Otázkou ovšem je, bude Lina po konci teroru mít komu kresby a dopisy předat?

Don't cry...just...don't cry

Knihu jsem si původně koupila s tím, že si ji vezmu na večery do Barcelony, abych se tam úplně nenudila (španělsky neumím, takže koukat se na televizi nebyla možnost). Problém ovšem byl, že jsem knihu nemohla odložit, mamka mi ji zakázala vzít s sebou do metra a tak jsem celý den přemýšlela jak to dopadne. Jestli ji zabijí sovětští vojáci nebo zemře vyčerpáním. Já vím, že by bylo zvláštní nechat zemřít hrdinku z jejíhož pohledu byla kniha vyprávěna, ale upřímně by mě to ani tolik nepřekvapilo. Takže jsem se modlila, aby přežila ona i její rodina.  Between Shades of Gray jsem přečetla za dva večery a jestli se ptáte, zda-li jsem brečela, tak ano, brečela a to hodně. Tato kniha patří mezi ty nejlepší, jaké jsem kdy četla. Myslela jsem si, že mě nechytne, protože jsem v nějaké recenzi četla, že pokud ji člověk čte po Zlodějce knih, neosloví ho tolik. Hrdě mohu říct, že mě se to netýkalo. Rutin styl psaní je úžasný a mám nutkání autorce napsat i kvůli tomu, že mám několik otázek, které mě opravdu mučí.

Na zadní obálce se píše:

Between Shades of Gray is an extraordinary and haunting novel based on first-hand family accounts and memories form survivors of Stalin's purges. Its story will steal your breath and capture you heart.

Je třeba něco dodávat?

Vlastně ano je, musím se s vámi rozloučit a ještě jednou vám připomenout, abyste si knihu urychleně přečetli, zvláště pokud půjdete do 9. třídy (tam se 2.svět. válka probírá) nebo vás dějepis baví. Nebo to ještě řeknu jinak, přečtěte si ji ať nezemřete blbí (takhle by to řekla moje babička).

Ačiū labai!