TFiOS: filmová recenze

Ano, je dávno po TFiOS weeku, ale recenzi jsem slíbila, tak jí sem dám. Film jsem viděla dvakrát a trvalo mi dlouho než jsem se s ním s srovnala, stejně jako s knihou. K napsaní recenze mě vlastně dotlačilo dočtení If I Stay od Gayle Forman. Neptejte se jak, sama to nevím. Každopádně se do toho pustím, moje příprava je spuštění soundtracku a přání, že u toho nebudu hodně brečet.

V této recenzi se předpokládá, že jste viděli film nebo četli knihu, takže zde bude hodně spoilerů. Byli jste varováni :).

Hned na začátek sem napíšu, že film se mi líbil a to hodně. Tím pádem je jasné, že nepůjde o žádnou hate recenzi  asi tady budu vychvalovat film ze všech možných aspektů.

Přeci jenom je tu něco, co mi tam nesedělo (nemůžu napsat nelíbilo, protože to mi přijde jako moc silné slovo):

1. dobře to první není vlastně nic vyloženě k natočenému materiálu...je mi líto, že tam nedali jednu z mých nejoblíbenějších scén a to, když je Gus už nemocný a jsou u něj doma a on říká, jak připravil Isaaca o zrak a Hazel vzal dech...jenže to není skutečné mínus filmu, takže zapomeňte, že jsem sem něco takového napsala

2. potlesk po puse v domě Anny Frankové, i v knize mi to přišlo jako moc americké gesto a kdyby to tam nebylo, tak by to podle mě filmu neublížilo, každopádně si nemyslím, že by jejich pusa byla nějak nevhodná a neuctivá vůči Anně

A to by bylo ze záporů asi všechno.

Nejprve tu udělám seznam mých sedmi (dalo mi opravdu hodně zabrat, vybrat pouze sedm) nejoblíbenějších scén/věcí (mimo herce, na ty se vrhnu hned potom :)) z TFiOS filmu:

pozn.: pořadí je čistě náhodné, ne podle oblíbenosti

1. rozhodně sem patří Isaacovo rozbíjení trofejí v pozadí konverzace Hazel s Gusem, sem snad nemusím nic dodávat, jestli jste film viděli, tak pochopíte, jestli ne, tak tady je (ukázka, ne film :)), není to skvělá kvalita, ale lepší něco než nic, ne?:):

2. Amsterdam, vlastně celkově lokality (obzvlášť pokoj Hazel). Amsterdam jsem vypíchla kvůli tomu, že se mi líbily záběry města, které byly nádherné a naprosto nenucené.

3. Support Group a hlavně Mike Birbiglia jako Patrick se svojí úžasnou písničkou o Ježíšovi. Velké plus je také fact, že kromě Shailene, Ansela a Nata to nebyli herci, ale děti, kteří měli nebo mají rakovinu a to se myslím v normálních filmech jen tak nevidí.

4. Fakt, že Hazel po většinu filmu nebyla namalovaná. Ano, je to vlastně taková blbost, ale neumíte si představit, jak moc mě to potěšilo.

5. Úprava filmu, od esemesek po kameru, zkrátka všechno.

6.Scéna, kde Hazel čte dopis od Guse, moje nejoblíbenější část knihy i filmu.

7. Hudba. TFiOS je jedním z filmů, kde hudba nádherně doplňuje příběh. Všechny písničky ze soundtracku mají úžasné a silné texty (ano, stále brečím u All of the Stars od Eda Sheerana...), takže ho všem vřele doporučuji. Tady je malá ochutnávka ;):

Zjistila jsem, že se mi líp třídí myšlenky, když si všechno očísluju, takže v tomto duchu budu pokračovat i u herců:

1. Shailene Woodley: ona nehraje Hazel, ona jí je. Je zkrátka skvělá a stále nemůžu z jejího pláče. Ona tak přesvědčivě brečí. Myslím, že jako hodně velká fanynka jsem si nemohla víc ani přát, protože ona splnila a předčila všechny moje očekávání. Ona je Hazel i výrazem jejího obličeje. Například scéna, kdy na sebe Hazel s Gusem poprvé zírají je naprosto dokonalá. Takže děkuji Shailene, stejně jako Jennifer Lawrence pro mě je Katniss, ty jsi navždy Hazel (samozřejmě, že taky Tris, protože se geniální herečka a v každé roli jsi jiná :)).

2. Od Ansela Elgorta jsem nevěděla, co mám čekat. V Divergenci měl jenom vedlejší roli a Carrie jsem neviděla. Z fotek se mi nějak extra nelíbil a tak trochu jsem se bála (asi tak stejně jako když oznámili, že Josh Hutcherson bude hrát Peetu a jak jsem teď ráda :)). Jestli jste na tom stejně, tak se nebojte, na všechno zapomenete v okamžik, kdy vrazí do Hazel a následně i do dveří. Kamarádka se kterou jsem na filmu byla vyjekla při této scéně radostí a já  tomu neměla daleko. Když brečel, tak jsem brečela, jeho gesta, výrazy prostě všechno bylo, tak Gusovské, že nad ním mohu jenom vzdychat. Také oceňuji, že zde filmaři neopomenuli jeho ztrátu jedné končetiny (jako v nějakém jiném filmu a rozhodně tím nemyslím Hunger Games). S tímto faktem sice Ansel nejspíš nemá nic společného, ale vzhledem k tomu, že jsem to zapomněla zmínit dříve, dám to sem.

3. Nat Wolff udělal Isaaca atraktivnějšího než jsem si ho představovala a zachoval jeho smysl pro humor.

4.Van Houtena jsem si představovala více jako komiksáka ze Simpsonů než jako Van Gogha, ale Willem Dafoe byl prostě skvělý alkoholický spisovatel a svou postavu vystihl.

5. Jako poslední zmíním Lauru Dern a Sama Trammella, kteří ztvárnili rodiče Hazel. Budu citovat Hazel: Horší něž mít rakovinu je mít dítě, co má rakovinu a na nich to je vidět. Hlavně Laura Dern byla skvělá jako máma, nevím jestli má děi a mohla tuhle roli uchopit jako opravdový rodič, každopádně byla hodně přesvědčivá a mně to lámalo srdce.

Rozhodla jsem se, že sem nebudu dávat žádné konkrétní hodnocení, ale shrnu to. Když jsem film viděla poprvé, tak jsem brečela ještě celou cestu domů a vyděsila tak několik lidí ve vlaku. Doporučuji vám vidět film alespoň dvakrát, ne z důvodu, že mě Fox platí, abych jim zvýšila tržby, ale proto, že napodruhé jsem si ze sálu odnesla hlavně ty krásné chvíle a přehodnotila svůj život a své problémy. Samozřejmě jsem brečela při obou promítání a nestydím se za to. Film rozhodně doporučuji, protože mě nezklamal. Chtěla bych poděkovat režisérovi Joshi Booneovi za to, že natočil mojí nejoblíbenější knihu a rozhodně to nepokazil.

Nezbývá než dodat: Okay?