Valkyrie Rising

Kniha: Valkyrie Rising

Autor: Ingrid Paulson

Série: X

Díl: X

Anotace: V Norsku se nikdy nic neděje. Alespoň Ellie ví, co očekávat, když navštíví svou babičku: klidnou rybářskou vesnici a dlouhé, pomalé letní dny. A možná se konečně dostane ze stínu svého až-moc-perfektního bratra, Grahama, když tam bude.

Co Ellie neočekávala je Grahamův nejlepší nesnesitelný kamarád, Tuck, který se k výletu přidá. Ani si nepředstavovala zmizení kluků spojené se šířením pomluv o neuvěřitelných únosech. A nejméně očekávala, že se v ní probudí něco velmi mocného a starého, a že zvláštní šepot bude na Ellie naléhat, aby se chopila jejího místa mezi mytologickými válečnicemi. Namísto klidu a ticha je toho najednou na obyčejnou holku z L.A. na letním pobytu v Norsku docela dost. A když Graham zmizí, je na Ellie  a neustále-sarkastickém Tuckovi, aby odhalili pravdu o všech těch zmizeních a zmařili zločinný plán, který se za tím vším skrývá.

Smrtící legendy, skryté identity a romantika, to vše naleznete v neočekávaném, epickém dobrodružství jedné dospívající dívky.

Severské legendy

Na Valkyrie Rising jsem se těšila z jednoho prostého důvodu – že se tam má objevit severská mytologie (se kterou jsem se v knížkách zatím setkala jenom jednou). Anotace vypadala velmi slibně a byla já byla plná očekávání. Očekávala jsem silnou, kick-ass hrdinku, výbornou zápletku. Čekala jsem, že na mě severská mytologie a  Norsko budou dýchat z každé stránky.

Že si tu knížku jednoduše oblíbím. Všichni jí vychvalovali a já se nemohla dočkat. Ani netušíte, jak jsem se mýlila.

Zaprvé mi na téhle knize vadila hlavní postava. A když vám vadí hlavní postava a kniha je psaná z jejího úhlu pohledu, řekla bych, že máte docela problém. A já měla opravdu velký problém. Prvních 7% jsem si říkala, že to je teda trochu (více, hodně, dost) klišoidní, ale že mi to nevadí, protože ta severská mytologie to určitě nakopne. Ale pak jsem se s Elliiným myšlením začala mít problém – neskutečným způsobem mě iritovala. Stejně jako její babička. Stejně jako její bratr. Jediný, koho jsem jakž takž brala byl Tuck. Ellie mě štvala svým chováním, myšlenkami. Alespoň na začátku. Chvílemi mi přišlo, že se chová jako malé dítě, které trucuje  a za každou cenu musí jít proti ostatním.

A pak ta severská mytologie. Vůbec mi to nesedlo. Je to rozhodně zajímavé pojetí, ale moc jsem se z toho nedozvěděla (o to tedy samozřejmě nejde), ale zmiňuji to proto, že mi přišlo, že z celé severské mytologie bylo využito naprosté minimum. V knize se seznámíte s dvěma bohy (překvapivě těmi nejznámějšími) a Valkýrami. To je všechno. Šmitec. Útrum. Nic víc. Přišlo mi to strašně nevyužité. A Elliina babička a skrývání velkého tajemství? To mi přišlo strašně jasné už od začátku.  Při čtení jsem měla momenty, kdy jsem si opravdu myslela, že to nedočtu, že na to nebudu plýtvat energií ani časem a vykašlu se na to. Jediná věc, co Valkyrie Rising zachránila byla, že nemám ráda, když nechávám knížky rozečtené.

 Měla jsem chuť tu knihu přestat číst a nikdy se k ní nevrátit

První polovina knihy pro mě byla jednoduše hrozná. Bylo to hrozně klišoidní (když si pomyslím na to, že jsem to Valkyrie Rising na začátku chtěla PROMINOUT!) – dívka nevěří tomu, že je krásná a že je on, ten dokonalý do ní zamilovaný a všemi prostředky to odmítá.

Na druhou stranu ale byli v knize momenty, kdy jsem si čtení i docela užívala, převážně v druhé polovině knihy. Bohužel mě styl psaní nějakým výrazným způsobem neoslnil.

Jak bych to celé zakončila? Rozhodně jsem toho očekávala víc. Knihy mi naprosto nesedla, zejména kvůli hlavní hrdince a faktu, že využití severské mytologie bylo naprosto minimální. Sice se v knize objevovaly momenty, kdy jsem si čtení opravdu užívala a s klidem bych knize dala čtyři hvězdičky, na druhou stranu jsem se v první polovině knihy musela přemlouvat abych knihu vůbec dočetla(ze začátku to bylo hodně klišé). Věřím, že některým se kniha líbila, ale mně rozhodně neoslnila (spíše naopak). 

Tři sovičky