7/15/2012

Upíři


Původně jsem chtěla článek nazvat něčím jako Letem světem s upíry nebo Podívejme se na zoubek upírům.  Také forma článku měla být naprosto jiná, ale najednou přiletěla inspirace a s ní chuť konečně něco napsat. Nejdříve jsem totiž zamýšlela, že bych snad jen vypsala pouze knihy, které se upírskou tématikou zabývají a které jsem si oblíbila, nebo že bych snad vycucla wikipedii a napsala Vám něco o historii upírů . Ale rozhodla jsem se vše pojmout trochu jinak, od každého přidat trochu a prokousat se životem s upíry, alespoň tedy těmi knižními.

První zoubky /aneb první setkání/

Drákula. Předpokládám, že je to skoro u každého stejné. Moje první setkání s upíry proběhlo přes příběh Drákuly (tedy, bohužel jsem knihu nečetla, ale pokud o poslechnutí audio knihy byl – jen ono to bylo tak hrozně moc strašidelné!) . O příběhu Draculy a následně jeho údajné předloze, Vladu III. Draculovy (1431 – 1476) jsem toho však hodně slyšela a rozhodně musím říct, že od upírů mě poněkud odradil.

Zatímco mou mysl ovládal temný a strašidelný Dracula a jeho vykreslení jako upíra, v kinech se objevil příběh o jeho dozajista velmi (velmi velmi velmi velmi) vzdáleném a třpytícím se příbuzném – ano, mluvím o Stmívání. Už je to relativně dávno, co bylo Stmívání v kinech, přesto si však pamatuji, jako by to bylo včera ty dvě vlny, které okolo již zmiňovaného příběhu proběhly. První byla ta pozitivní – tedy nadšenost a neustálé básnění o Edwardovi. Ale měsíc nebo dva poté, co jsem se setkala s první vlnou, se do lidí zakousla nová mánie, nový trend – naopak Stmívání nemít rád.
wehearit.com

Stmívání jsem viděla první jako film a následně si přečetla knihu. Film se mi líbil. Jistým způsobem se mi líbí i dnes a dodnes si myslím, že se jedná o nejlepší z těch zatím vzniklých a proběhách v kinech. Na druhou stranu jako knihu mám nejradši Zatmění – je čtená už tolikrát, že se mi pravděpodobně za chvíli rozpadne, ale rozhodně se jedná o můj nejoblíbenější díl, co se týče celé série. Abych se ještě vyjádřila k tomu, jak jsem reagovala na výše zmíněné dvě vlny – k první jsem se přidala, k druhé ne, pouze už mě opustilo velké šílenství okolo knih a filmů.  Takže zatímco probíhaly nemilosrdné bitvy mezi milovníky a těmi co Stmívání nenávidí, já hledala v knihkupectvích další knihy o upírech a našla jsem – Upíří deníky.

Vysunutí tesáků (aneb upíři v plné síle)

A rozkvět YA literatury začal. Stmívání mělo takový úspěch, že se začali vydávat jim knihy podobné. Tedy, podobné tím, že hlavní postavy většinou nemuseli  chodit k zubaři aby se jim nějakým způsobem staral o chrup a většinou se nám okolo hl.hrdinky vytvořil známý geometrický obrazec (a o pětiúhelníku nemluvím). 

Najednou začalo vznikat mnoho knih o upírech a skoro každý přebal hlásal něco ve smyslu Lepší než Stmívání, Podobné jako Stmívání… No nevím jak Vás, ale mě to následně spíše odrazovalo než přitahovalo – jedno Stmívání jsme měli a myslím, že nám dozajista stačilo. Avšak upíři nám měli ještě co říci, no rozhodně o tom alespoň jedna série svědčí.

Díky tomuto jakémusi knižnímu boomu, se nám do rukou začalo dostávat čím dál tím více knih, což samozřejmě není vůbec špatné – tedy pouze v případě, že se nám do rukou nedostávají knihy pouze stereotypní – což se bohužel, alespoň mně, stalo.

Knihy, které se do Vás zakousnou

Vampýrská akademie je rozhodně tím nejlepším, co může zastupovat upíry, aniž by se studem museli zasunuli své tesáky a byli nuceni se schovat pod své černé kápě či snad odletět v podobě netopýra, kvůli studu. O kvalitě této série může vypovídat i její samotné hodnocení na goodreads.com – 4.39 při 413 357 hodnoceních – a to mi věřte, je skoro neuvěřitelné.  Takže rozhodně nehleďte na to, že na přebalu první knihy bylo napsáno něco ve spojitosti se Stmíváním a směle se do této série pusťte.
google.com

A čeho jsem si všimla až relativně dlouho poté, co jsem VA přečetla, je opírání se Richelle Mead o slovanskou kulturu – tedy rozhodně alespoň jmény – což je naprosto skvělé, neboť mnoho autorů se o kořeny upírů a odkud pocházejí pověsti o nemrtvých nestarají.

Upíři (nemrtví)

,,Upír (nebo také vampýr) je tvor vyskytující se v mýtech, legendách, hororech a fantasy, živící se krví, kterou pije svým - zpravidla lidským - obětem.“ (1)

Co se historie týče, jedny z prvních zmínek o upírech se nám dostávají už 11. – 13.století. Jedná se o staroruské křesťanské spisy, které pojednávají o pohanských zvyklostech. První příběh o upírech vznikl v 13.století, pochází z Islandu a jmenuje se Sága o Eriku Rudém. Následně se dostáváme k Draculovy a s ním spojeném Vladu Tepesovi  (známém též jako napichovači) – údajně s ním však má prámalo společné, autor Drákuly o něm věděl velmi málo. Legendy, které mají mnohem blíže k vampirismu jsou údajně třeba legenda o slovenské Alžběte Bathoryové (1560-1614), známé též  jako Čachtické paní. A wikipedie tvrdí, že dokonce právě ona mohla být inspirací k napsání Drakuly. 

A ještě nesmím zapomenout zmínit staročeské označení upíra – morous.

Přečetli jste článek až sem? Gratuluji. A teď přichází Váš čas se vyjádřit! Jaké jsou Vaše oblíbené (nebo naopak neoblíbené) knihy o upírech? Strhla Vás vlna nadšení okolo Stmívání? Zajímali jste se někdy o historii upírů? Jedná se o Vaše oblíbené téma nebo ho máte tak akorát dost? Piště a pište, jsem moc zvědavá na Vaše názory!
Zdroje: (1) cs.wikipedia.org

7 komentářů:

  1. Článek je vážně skvělý, potěšila si mě :) Jen do toho a přidávej víc podobných :) Jen skok od Drakuly rovnou ke Stmívání mi příjde zbytečně obrovský. Samozřejmě to tak mohlo být v tvém případě. Mnohem dřív ale zasáhla knižní svět Anne Rice se a její Vampire chronicles už na konci minulého století a pak třeba knížky o Sookie Stackhousové u nás známé jako Pravá krev, je o nich i skvělý seriál HBO :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem moc ráda, že se líbil :) Ještě během prázdnin můžeš očekávat tři velmi podobné, akorát na jiná témata (za dva týdny čarodějnice, poté mořské víly a nakonec převyprávění pohádek a pohádky jako takové) :)

      Vymazat
  2. Keď som ja čítala Súmrak a bola z neho varená-pečená, tak nikto v mojom okolý netušil o čom to ustavične spievam :D Na VA stále čakám, ale čoskoro ju budeme mať na Slovensku, takže aj ja doma:D K upírskym denníkom som si nikdy nenašla cestu, ale ani ma to veľmi netrápi. Ale čo zároveň zbožňujem a aj nenávidím je Škola Noci :D To je moja srdcovka ktorú by som najradšej spálila a nikdy viac nevzala do ruky :D Upírov mám veľmi rada ale už ma prestáva baviť že su všade dobrý a krásny.Haló kde je nejaký krvavý a krutý príbeh o upírskej láske? Možno to bude práve VA (vyhýbam sa recenziam lebo chcem byťprekvapená) a ja budem spokojná :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Škola Noci... je Škola Noci :D První díl jsem měla ráda, no dál už to šlo z kopce... :) Doufám, že si VA užiješ. Jinak není to tedy primárně nějaké zamilované story, ale The Immortal Rules od Julie Kagawy vykreslují upíry pěkně krvavě :)

      Vymazat
  3. Mě naopak Dracula... no, i přes to všecko kolem něj jsem si ho zamilovala. A přidej si k tomu ještě dokonalý písničky z českýho zpracování muzikálu - a upírománie (ve své době) u cvoka jako já je úplně jasná.^^ Já to vyhledávala. A 99,9% pokusů najít něco fajn, dopadlo... tragicky.
    Aaaa, Twilight. Tak to mě nikdy moc nechytlo. Z Upířích deníků jsem skousla první tři díly a pak už jsem na to nikdy neměla chuť ani nervy.
    Richelle Mead mám ráda, její styl je mi strašně sympatický, ale k VA mám jakýsi odpor - možná zapřičiněný tím, kolik upírozklamání jsem zažila. Oblíbená upíří série/kniha... no, určitě nějaká bude, ale já si žádnou nevybavím. Škola Noci byla po dvou dílech propadákem, Upíří deníky po třech, Twilight mě nechytlo vůbec, série Pijou mi krev mi přijde šíleně nedotažená, k Upířím polibkům mám taky svoje výhrady, VA jsem nečetla... I ten Stokerův Dracula má svoje chyby.
    Téma mám pořád ráda, ale po všech těch zklamáních a davovému šílenství nad tím, co mě nebere... toho mám vážně tak akorát.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Upíří deníky - já přečetla první čtyři díly, ale to je už hodně hodně hodně dávno --> tehdy jsem nebyla ale vůbec náročný čtenář :D
      Co se týče série Pijou mi krev, ta si mě nikdy nezískala. První díl jsem přečetla, ale nelíbil se mi. Škola noci - yup, první díl se mi líbil, druhý... no ušel, ale jak říkáš, pak to šlo dolů. Také jsem měla podobný přístup k upírům jako ty, ale nedávno (cca 4 měsíce? oh... moje nedávno je dost relativní :D), když jsem se dozvěděla, že má vyjít nová upířina od jedné autorky, od které jsem si její předešlou sérii velmi oblíbila, jsem zjistila, že se na to, na rozdíl od jiných čtenářů i těším. Je mi moc líto, že se ti nechce do VA, ale na druhou stranu chápu :) Ale přeci jenom doufám, že si tě někdy získá :)

      Vymazat
  4. Když už tu byla řeč o Eriku Rudém, kterému je mimochodem připisováno objevení Grónska, neškodí připomenout možná i to, že ve skandinávské mytologii jsou upíři nazýváni "sceadugenga" což by se dalo nejspíše přeložit jako "kráčející stín", je docela zajímavé, že už tehdy jim byly připisovány schopnosti měnit podobu z lidské do vlčí, ale třebas i do ptačí (orlí), měli obrovskou sílu, nebyli živí, ani mrtví a dokázali se pohybovat nočním šerem v naprosté tichosti. To vše prosím stovky let před Bramem Stokerem.

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za tvůj komentář! Jsme zvědavé na tvůj názor a jsme rády, že ho s námi sdílíš. Občas se stane,že nejsme schopny odpovědět na všechny komentáře, ale neděste se, všechny komentáře si přečteme a máme z nich radost :)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...