Jarní dumání (8)

Tento nápad pochází od Syki

Knihomolství. Knihomolství. Knihomolství. Možná, že když to napíšou milionkrát, konečně mě napadne, jak vyjádřit, co to vlastně je. Dalo by se to nazvat za styl života? Asi ano. Knihomolství by se dalo považovat za styl života, podobně jako třeba Vintage, alespoň podle mého. A jsem vlastně já knihomol? Odvažuji se říct, že ano.

Mnoho lidí si pod pojmem knihomol představí člověka s brýlemi, košilí zastrčenou v kalhotách, který čte nějakou bichli. To ani omylem. Podle mě je knihomol člověk, který má rád knihy a rád je čte, co možná nejčastěji to jde. Knihy jsou pro něj kamarádky na které nedá dopustit. A je úplně jedno, co čte. Můžou to být YA knihy, stejně jako nějaký Zákoník. Za pravého knihomola se může považovat člověk, který má rád, či snad miluje knihy. To je všechno, co k tomu potřebuje.

Na otázku kolik knih jsem za život přečetla asi nikdy nebudu schopná říct přesně kolik. Ale dovoluji si říct, že jsem přečetla mnohem více, než mí pubertální vrstevníci. Není to tak, že by snad nečetli (no, i když někteří opravdu nečtu), ale čtou mnohem méně a bez knih se obejdou. Ale to je zase jiné téma.

Můj nejoblíbenější žánr je pravděpodobně velmi zřejmý – YA (young adult). Mám ráda všechny typy knih od toho pravého Fantasy, které se neodehrává vůbec v našem světě a jediné, co s naším světem mají společného jsou lidé. Ale na druhou stranu nedám dopustit na contemporary (ve kterém se zádní vysávači krve neobjevují). Jsem otevřená všem typům knih, kromě hororu. Mám ráda detektivky, biografie, encyklopedie, ale ne horory. Nikdy ne horory.

A co se povinné četby týče – mnohdy by nebyla tak špatná, kdyby nebyla povinná. Ale někdy se profesorka do našeho vkusu trefí a to pak o knize mohu mluvit celé hodiny.