Krevní msta

Kniha: Krevní msta

Autor: Alyxandra Harvey

Série: Kronika Drakeovýc

Díl: Druhý

Může naspoilerovat předchozí díl

Alyxandro, to jako vážně?

Zklamání… Zklamání. Zklamání. Zklamání. První knihu od Alyxandry jsem si zamilovala. Strašně jsem si užila její čtení i přesto, že se v knize objevovaly docela klišoidní scény a hlavní hrdinky nebyly zrovna nejúžasnější. Ale zápletka mě bavila, stejně jako mě bavilo objevovat svět upírů. A tak jsem nad koupí druhého dílu vůbec neváhala. Když jsem ji uviděla v knihkupectví, radostně jsem vypískla a běžela k pokladně. Taková chyba, taková chyba…

Měla jsem si pořádně prohlédnout tu obálku

Celá zápletka by mohla být docela zajímavá, ale vcelku se jedná o to samé, co bylo v prvním dílu. Akorát s tím, že se z Solagniny matky stala královna a Mortmaine chce dosadit na trůn Solagne, z čehož vyplývá, že se chce zbavit její matky.

Od té doby, co dosedla Solagnina matka na trůn, což opravdu není moc dlouho, se snaží navázat spojenectví proti Mortmainovi, a proto na scénu vstupuje Isabeau St. Croix, která zastupuje Houndy (což jsou upíři s dvakrát více špičáky, než má normální upír). Isabeau má za sebou bolestivou historii, která zahrnuje i mnoho let v rakvi. A prahne po pomstě. U dvora se setkává s Loganem, jedním z princů… a už to začíná.

Takže, co mi vadilo?

Nevím jak, nevím kde, asi mi chyběly stránky v knize. O čem, že to mluvím? O tom, jak se do sebe Logan s Isabeau zamilovali. Nějak jsem totiž nepostřehla, kdy se Isabeau začala proměňovat v romantickou křehotinku (alespoň že nezapomněla bojovat), kdy bezmezně začala věřit královské rodině.  A to jen začínám.

Vůbec jsem neměla ráda rozhovory mezi postavami. Přišly mi strašně, ale strašně nepřirozené. A když nebyly nepřirozené, tak byly prázdné a zbytečné. Nebo byly divné. Celá tahle kniha byla vlastně divná. A nepovedená.

Ale nejhorší, opravdu nejhorší a nepřehlédnutelnou věcí, která naprosto srazila tuhle knihu, byly POV Logana. To nebyl kluk. Takhle nemyslí kluk. Nebo alespoň doufám, že takhle nemyslí kluk. Nebo možná takhle kluk myslí, ale když je mu tak 8 let. Alyxandra opravdu nezvládla Logana, jako postavu. Nebo postavu, které vidíme do hlavy. Protože kdybych nemusela číst jeho myšlenkové pochody, bylo by to opravdu mnohem lepší.

Celý styl psaní, který se mi v prvním díle líbil, mi zde začal lézt na nervy. Původně jsem chtěla napsat nepochopitelně, jenže ono to své odůvodnění má. Občas (čtěte skoro pořád) mi přišlo, že hlavní postavy jsou buď zaseknuté ve věku 10 let, nebo jsou naprosto z jiného vesmíru. Všichni mi v té knize přišli tak… zaseknutí. Jako kdyby se jich vůbec některé věci nedotýkali. A když nějak reagovali, tak reagovali infantilně. Tak nereálně. Tak divně.

Nedá se říct, že bych tu knihu vyloženě nesnášela. Myslím, že se objevilo i pár stran, kde si moje oční ďůlky mohly dát pohov od neustále protáčení. Ale zbytek byl buď klišoidní, nebo naprosto divný. Když jsem měla číst kapitoly z pohledu Logana, trpěla jsem a doufala, že už to konečně skončí. Po prvním dílu, který jsem si oblíbila, fakt propadák. A ještě k tomu ta obálka! Měla jsem si rovnou uvědomit, že tady je něco v nepořádku. Protože jestli je to, co je na obálce Logan – no, potěž pánbůh! Nemůžu uvěřit, že jsem za tu knížku vyhodila peníze. Abych to shrnula, tahle kniha je jedno velké klišé a zklamání.  

1 sovička