Podzimni dumani (4)

Již čtvrtý článek do Podzimního dumání od Syki a Abyss. Týká se klasiky, se kterou je úzce spojená povinná četba. Co si o tomto tématu myslím já? Dozvíte se v článku :)
 
Knižní klasika by se podle mého dala rozdělit na dvě skupiny. Tu, kterou čtete dobrovolně, tedy knihy, které si chcete přečíst například na doporučení maminek jako Malé ženy či knihy od Jane Austenové. Na druhou stranu tady máme knihy ze skupiny povinná četba. Už jenom při těchto slovech mě jímá hrůza. A věřím, že v tomto ohledu nejsem sama.

weheartit.com

Ona o sobě dost často povinná četba ani není tak hrozná, ale velmi jí kazí slovíčko povinná. Automatická reakce většiny lidí je, že si knihu nechtějí přečíst, právě z důvodu, že je povinná. Že máte časový úsek, do kterého musíte knihu přečíst a navíc si z ní musíte zapamatovat děj, styl psaní, vyjadřování a tak dále, do testu, který vás z povinné četby čeká. Navíc se občas zdá, že učitel nebo profesor se přesně strefí do díla, které vás skoro jistě bavit nebude. Aspoň mně se to tak skoro pokaždé stalo.
 
Má letošní povinná četba má snad jeden, maximálně dva světlé body, které mě možná budou bavit. Pokaždé, když mám povinnou knihu přečíst, zkazí se mi nálada. To slovo povinná napáchá tolik škod. Navíc, povinnou četbu většinou čtu extrémně dlouho, což třeba znamená měsíc nebo dva. Povinná četba mě, zatím ještě nezaujala, snad jen jedna kniha – Romeo, Julie a tma.
 

wehearit.com

A pak je tu knižní klasika, kterou číst nemusíte, nýbrž je to jen a jen na vás, jestli si knihu budete chtít přečíst nebo ne, nevadí, jestli si nezapamatujete jednu postavu, nevadí, když nebude dávat bedlivý pozor na vyjadřovací prostředky, nevadí, pokud ihned po dočtení zapomenete zápletku. Je to jako když čtete knihu od autorky YA. Při dobrovolném čtení zmizí jistá forma tlaku, která říká prostě tu knihu musíš přečíst.
 
Moje srdcovka je, co se týče klasické literatury, Jana Eyrová. Knížku jsem vlastně doopravdy nečetla, pouze jsem ji poslouchala jako audio knihu, ale poslouchala jsem den co den a postupně se do příběhu zamilovala. Hned na druhém místě je Pýcha a Předsudek od Jane Austenové. Co se týče povinné četby ze základní školy, opravdu mám ráda Řecké báje a pověsti. Nedávno jsem si koupila nové vydání s krásnými ilustracemi, které si nemůžu vynachválit. A poslední dobou mám chuť si přečíst Annu Kareninu. Povinná četba není vždy špatná, avšak dost často nám špatná připadá, neboť ji musíme přečíst.
 

wehearit.com

Určitě myslím, že je nutnost znát knižní klasiku. I když to občas velmi bolí, je nutné klasickou literaturu znát a minimálně jednou přečíst, vždyť přeci patří mezi všeobecný přehled a navíc se z ní maturuje, takže pokud chcete odmaturovat, jistou klasickou četbu znát musíte. Neříkám však, že já jsem nikdy nebrblala, když jsem dostala seznam povinné četby. Ale vždy jsem ji, i přes velké obtíže, přečetla. Věřím, že spoustu lidí povinná četba a s ní i klasika odradila, protože výběr, který dostaly, se strefoval přesně do toho, co vás nebaví a nechcete číst. Rozhodně je ale špatně, že povinná četba odrazuje ostatní lidi o toho, aby si jinou klasickou literaturu dobrovolně přečetli, přeci jenom má dělat pravý opak a lidi spíše navnadit. Dost často se tak děje i proto, že studenti dostávají knihy neúměrné k jejich věku. Knižní klasika a povinná četba jsou témata, k sobě hluboce vázáná, ale bohužel si navzájem škodí. Avšak nikdy není pozdě na to, abyste zkusili si nějakou klasickou literaturu přečíst i jen tak ze zvědavosti.