Podzimni dumani (1) – Laska na prvni pohled

 V rámci Děsivého podzimu  se objevuje po Letním dumání, i Podzimní dumání. Letního dumání jsem se neúčastnila, hned z několika důvodů. první byl, že i když byly prázdniny, tak nějak jsem neměla moc času na blog, pořád jsem někdě létala. A poté taky díky tomu, že mi některá témata moc nesedla. Ale témata Podzimního dumání se mi velmi zamlouvala a tak jsem se rozhodla zapojit se. Ale teď k právému důvodu uveřejnění článku. První téma z dílny Syki a Abyss - Láska na první pohled - je tu.

Láska na první pohled

A pak jsem mu pohlédla do očí a věděla jsem, že jsem se do něj zamilovala

V knihách se tenhle jev objevuje tak často, až to bolí a mně to většinou dojem z knihy velmi zkazí. Nemám ráda lásky na první pohled. Nevěřím knihám, kde se vyskytuje. Nevěřím postávám, které se zamilují na první pohled. Nevěřím autorovi a přemýšlím, jestli lásku na první pohled do knihy dal, protože je neschopný popsat vyvíjející se vztah. Nebo chtěl jen udělat knihu nereálnou? Většinou to jde po scéně Láska na první pohled s kvalitou knihy a příběhu pěkně dolů. A proč mi láska na první pohled vlastně tak vadí? Protože na ní nevěřím.


Neříkám, že je nemožné, aby se někdo někomu líbil na první pohled. To je naopak velmi velmi reálné a věřím, že se s tím potkal úplně každý. Ale láska na první pohled? Pravá, ryzí, nezničitelná, nádherná, snová láska? Láska, za kterou stojí bojovat až do posledního dechu? Láska, která má i hory přenášet? To ani náhodou.



Nemyslete si, že nejsem romantik. Miluju příběhy o lásce, ráda o lásce sním a sním o svých budoucích princích. Ale na lásku na první pohled prostě nevěřím. Nevěřím, že se někdo může doopravdy do někoho zamilovat jen díky tomu, jak vypadá. Protože o tom vlastně láska na první pohled je, ne? O tom, že jsem se na někoho podívala a během pár sekund se objevila láska jako trám.


Láska na první pohled je podle mého nemoc YA knih. Tak strašně to kazí příběh. Abych byla upřímná, knihu bez lásky jen těžko překousnu. Kniha bez lásky je pro mě kniha, která není o lidech. Protože věřím, že každý člověk má v sobě aspoň špetku lásky. Jinak to není člověk, ale monstrum bez citů. A nejhezčí na příbězích s láskou je to, jak se postavy do sebe postupně zamilují. Jak se poznávají, hádají, smějí se spolu, stydí se před sebou, jak se poprvé políbí. Je tak nádherné sledovat vyvíjející se vztah. Autoři, kteří dokážou popsat láskou, jsou pro mě autoři s velkým A. Na druhou stranu autoři, kteří mě o tuto část připraví, mě zklamou a už moc nevěřím v příběh a v charakter postav.


 
Navíc, v příbězích, kde je láska na první pohled, je příběh většinou už dále předvídatelný. Zamilují se do sebe, objeví se nějaký problém, poté se buď pohádají, nebo prostě nemohou být spolu, dále oba neuvěřitelně trpí a zjišťují, že bez sebe nemůžou žít a nakonec bojují proti problému, který jim brání být spolu. Bleh!


 

Láska na první pohled je pro mě prostě věc, kterou snad nikdy nepřekousnu. Nevěřím v ní, autor knihy mě připraví o to, co se mi na knize nejvíce líbí a charakter postav poté působí velmi zvláštně. Láska na první pohled není věc pro mě. Není to pro mě věc, která dělá příběh krásným a výjimečný, je to věc, která příběh kazí.