RECENZE: Divergent – Veronica Roth

Kniha: Divergent Autor: Veronica Roth Série: Divergent Díl: první Anotace: Beatrice "Triss" Prior právě dosáhla osudového šestnáctého roku života, stádia, kdy každý teenager ve Veroniky Roth dystopii, odehrávající se v Chicagu, si musí vybrat, do jaké z pěti frakcí vstoupí a stráví v ní celý život. Každá frakce představuje jednu ctnost: Candor/Upřímnost, Abnegation/Zřeknutí se sebe sama, pro dobro ostatních, Dauntless/ Nebojácnost, Amity/ Přátelskost a Erudite/Chytrost. K překvapení jí samotné a i celé její obětavé rodiny, si Betrice vybere Dauntless/Nebojácnost, cestu odvahy. Její výběr ji vystaví náročným, násilným zasvěcením této skupiny, ale také hrozí, že její osobní tajemství., které ji může uvrhnout do smrtelného nebezpečí.

 
Objevujeme se ve futuristickém Chicagu, kde je život rozdělen do frakcí, přesněji do 5, která každá vyzdvihuje jednu ctnost. Betarice se narodila do frakce, nesoucí název Abnegation (Zřeknutí se sebe sama, pro dobro ostatních), kde žije se svým bratrem a rodiči. Do zrcadla se nesmí koukat moc dlouho, u večeře se nesmí ptát. A i když se snaží, prostě v sobě nemůže najít sílu, být tolik obětavá jako její rodiče, nebo její bratr. Když dosáhne šestnácti let, je nucena vybrat si, ve které frakci stráví život. Nebylo by to tak komplikované, kdyby frakce nebyly tak striktně odděleny. Kdyby jste mohly bydlet, žít s rodinou, i když byste každý patřil do jiné frakce. Avšak tak to není, a když se rozhodnete žít ve frakci, do které vaše rodina nepatří a nežije v ní, nesmíte s ní žít a můžete se navštěvovat, jen v určené dny. A tak se Beatrice musí rozhodnout, do které frakce půjde, čemu dá přednost, jestli rodině, nebo tomu, být sama sebou.

Frakce, před vlastní krví.

Divergent je skvělý příběh, který krásně poukazuje, na to, jak se dobrá myšlenka může zvrhnout v něco hrozného, kvůli lidské touze po moci.


 
Upřímně, ze začátku se mi do knihy nechtělo. Nejdříve jsem se nemohla dočkat, protože okolo bylo hodně skvělých recenzí na tuto knížku. Když přišla, řekla jsem si, že si jí přečtu, až budu v klidu, nebudu mít žádné testy, učení a budu mít na ní prostě čas a čistou hlavu. Ale poté jsem odjela a přijela z Anglie, a začala číst jiné knihy, měla toho rozečteného spoustu a do konce června se k ní nedostala. Poté jsem si ji vzala na dovolenou a upřímně si mi do ní už nechtělo. Totiž, těch dobrých recenzí bylo už tolik, že jsem nějak ztratila o tu knížku zájem. Radši jsem začala číst jiné knížky, a tuhle zastrčila do knihovny. A pak jsem ji před několika dny začala znovu číst, začetla se a nemohla přestat.


 
Ano, věřte tomu, Veronica píše velmi poutavě. Člověk se do knihy může až neuvěřitelně začíst a příběh nepustí. Dokonce se mi i Divergent přimíchalo do snů. Ano, až tak jsem tu knížku nemohla dostat z hlavy. Futuristické Chicago mě vážně mile překvapilo. Hlavně chytlavost příběhu. Vážně jsem netušila, že si knížku tak užiji.


 
Beatrice, nebo spíše Tris, jsem si oblíbila už na začátku. Za to, jak se nevzdávala, nenechala se srazit na kolena a bojovala do posledního dechu, i když byla ta malá a slabá. V knize je úžasné sledovat, jak se Trisina postava vyvíjí, ze té nejisté Beatrice, která neustále pochybuje a je nejistá, jestli udělala dobře, v pravou odvážnou dívku, která rozhodně patří do frakce, kterou si vybrala. Tris rozhodně není dokonalá, ale je silná a svou sílu brzy ukáže. A její vztah s Fourem je krásný. Je krásný, protože se vyvinul v takovém světě, v jakém Tris a Four žijí, protože jejich láska se postupně vyvíjela a protože k sobě prostě patří!

Tris mě prostě naprosto dostala. A konec téhle knihy také. Nejdříve jsem myslela, že ji ohodnotím pouze čtyřmi sovičkami, ale konec mě natolik dostal, že jsem se rozhodla dát pět. A vlastně nejen kvůli konci, ale také kvůli tomu, že Veronica zaměstnala můj mozek natolik, že se mi o její knize zdálo, že mě donutila  přemýšlet nad její knihou, i když jsem jí nečetla, a že mě donutila přát si vlastního Foura. Veronica vytvořila drsný svět, s krásnými postavami a já se nemohu dočkat dalšího dílu. 

 5 soviček