Upíři

Původně jsem chtěla článek nazvat něčím jako Letem světem s upíry nebo Podívejme se na zoubek upírům.  Také forma článku měla být naprosto jiná, ale najednou přiletěla inspirace a s ní chuť konečně něco napsat. Nejdříve jsem totiž zamýšlela, že bych snad jen vypsala pouze knihy, které se upírskou tématikou zabývají a které jsem si oblíbila, nebo že bych snad vycucla wikipedii a napsala Vám něco o historii upírů . Ale rozhodla jsem se vše pojmout trochu jinak, od každého přidat trochu a prokousat se životem s upíry, alespoň tedy těmi knižními.

První zoubky /aneb první setkání/

Drákula. Předpokládám, že je to skoro u každého stejné. Moje první setkání s upíry proběhlo přes příběh Drákuly (tedy, bohužel jsem knihu nečetla, ale pokud o poslechnutí audio knihy byl – jen ono to bylo tak hrozně moc strašidelné!) . O příběhu Draculy a následně jeho údajné předloze, Vladu III. Draculovy (1431 – 1476) jsem toho však hodně slyšela a rozhodně musím říct, že od upírů mě poněkud odradil.

Zatímco mou mysl ovládal temný a strašidelný Dracula a jeho vykreslení jako upíra, v kinech se objevil příběh o jeho dozajista velmi (velmi velmi velmi velmi) vzdáleném a třpytícím se příbuzném – ano, mluvím o Stmívání. Už je to relativně dávno, co bylo Stmívání v kinech, přesto si však pamatuji, jako by to bylo včera ty dvě vlny, které okolo již zmiňovaného příběhu proběhly. První byla ta pozitivní – tedy nadšenost a neustálé básnění o Edwardovi. Ale měsíc nebo dva poté, co jsem se setkala s první vlnou, se do lidí zakousla nová mánie, nový trend – naopak Stmívání nemít rád.

wehearit.com

Stmívání jsem viděla první jako film a následně si přečetla knihu. Film se mi líbil. Jistým způsobem se mi líbí i dnes a dodnes si myslím, že se jedná o nejlepší z těch zatím vzniklých a proběhách v kinech. Na druhou stranu jako knihu mám nejradši Zatmění – je čtená už tolikrát, že se mi pravděpodobně za chvíli rozpadne, ale rozhodně se jedná o můj nejoblíbenější díl, co se týče celé série. Abych se ještě vyjádřila k tomu, jak jsem reagovala na výše zmíněné dvě vlny – k první jsem se přidala, k druhé ne, pouze už mě opustilo velké šílenství okolo knih a filmů.  Takže zatímco probíhaly nemilosrdné bitvy mezi milovníky a těmi co Stmívání nenávidí, já hledala v knihkupectvích další knihy o upírech a našla jsem – Upíří deníky.

Vysunutí tesáků (aneb upíři v plné síle)

A rozkvět YA literatury začal. Stmívání mělo takový úspěch, že se začali vydávat jim knihy podobné. Tedy, podobné tím, že hlavní postavy většinou nemuseli  chodit k zubaři aby se jim nějakým způsobem staral o chrup a většinou se nám okolo hl.hrdinky vytvořil známý geometrický obrazec (a o pětiúhelníku nemluvím). 

Najednou začalo vznikat mnoho knih o upírech a skoro každý přebal hlásal něco ve smyslu Lepší než Stmívání, Podobné jako Stmívání… No nevím jak Vás, ale mě to následně spíše odrazovalo než přitahovalo – jedno Stmívání jsme měli a myslím, že nám dozajista stačilo. Avšak upíři nám měli ještě co říci, no rozhodně o tom alespoň jedna série svědčí.

Díky tomuto jakémusi knižnímu boomu, se nám do rukou začalo dostávat čím dál tím více knih, což samozřejmě není vůbec špatné – tedy pouze v případě, že se nám do rukou nedostávají knihy pouze stereotypní – což se bohužel, alespoň mně, stalo.

Knihy, které se do Vás zakousnou

Vampýrská akademie je rozhodně tím nejlepším, co může zastupovat upíry, aniž by se studem museli zasunuli své tesáky a byli nuceni se schovat pod své černé kápě či snad odletět v podobě netopýra, kvůli studu. O kvalitě této série může vypovídat i její samotné hodnocení na goodreads.com – 4.39 při 413 357 hodnoceních – a to mi věřte, je skoro neuvěřitelné.  Takže rozhodně nehleďte na to, že na přebalu první knihy bylo napsáno něco ve spojitosti se Stmíváním a směle se do této série pusťte.

google.com

A čeho jsem si všimla až relativně dlouho poté, co jsem VA přečetla, je opírání se Richelle Mead o slovanskou kulturu – tedy rozhodně alespoň jmény – což je naprosto skvělé, neboť mnoho autorů se o kořeny upírů a odkud pocházejí pověsti o nemrtvých nestarají.

Upíři (nemrtví)

,,Upír (nebo také vampýr) je tvor vyskytující se v mýtech, legendách, hororech a fantasy, živící se krví, kterou pije svým - zpravidla lidským - obětem.“ (1)

Co se historie týče, jedny z prvních zmínek o upírech se nám dostávají už 11. – 13.století. Jedná se o staroruské křesťanské spisy, které pojednávají o pohanských zvyklostech. První příběh o upírech vznikl v 13.století, pochází z Islandu a jmenuje se Sága o Eriku Rudém. Následně se dostáváme k Draculovy a s ním spojeném Vladu Tepesovi  (známém též jako napichovači) – údajně s ním však má prámalo společné, autor Drákuly o něm věděl velmi málo. Legendy, které mají mnohem blíže k vampirismu jsou údajně třeba legenda o slovenské Alžběte Bathoryové (1560-1614), známé též  jako Čachtické paní. A wikipedie tvrdí, že dokonce právě ona mohla být inspirací k napsání Drakuly. 

A ještě nesmím zapomenout zmínit staročeské označení upíra – morous.

Přečetli jste článek až sem? Gratuluji. A teď přichází Váš čas se vyjádřit! Jaké jsou Vaše oblíbené (nebo naopak neoblíbené) knihy o upírech? Strhla Vás vlna nadšení okolo Stmívání? Zajímali jste se někdy o historii upírů? Jedná se o Vaše oblíbené téma nebo ho máte tak akorát dost? Piště a pište, jsem moc zvědavá na Vaše názory!

Zdroje: (1) cs.wikipedia.org