Jarní dumání (5)

Vítám Vás u v pořadí už patého Jarního dumání, které pořádá Syki   

Knihovna vs. Knihkupectví? Mmm… Knihkupectví.

Věřím, že o tomhle tématu by se dalo polemizovat až do aleluja, ale já se osobně cítím mnohem lépe v knihkupectví. Do knihovny zavítám vždy a pouze  jen ve chvíli, kdy potřebuji povinnou četbu a nemáme tu knihu doma. Ale jinak knihovnu nějak často nenavštěvuji. Samozřejmě, kartičku mám, ročně platím 50,- a občas si z ní něco odnesu, ale knihkupectví mám prostě radši.

Oni nám totiž před několika lety knihovnu přestěhovali a já jí mám strašně moc z ruky. Což je jedno z těch mých proti knihovnám: knihovnu mám daleko, zatímco dvě knihkupectví jsou mnohem blíže. A navíc a to HLAVNĚ, v knihovnách nejsou nejnovější knihy. A pokud, v počtu jednoho výtisku. Když si chci půjčit něco relativně populárního – tak logicky – to je většinou půjčené a já si můžu jít tak akorát pískat. Jasně, může si je zarezervovat, ale většinou se na to vykašlu a jdu se podívat po něčem, co mají.

V knihovnách mi navíc chybí jedna sekce – anglická. Tedy, ona tam je, ale nic v ní prakticky není – nejsou tam zajímavé tituly, pouze se tam nachází většinou klasika a nebo pár let staré bestsellery. I když, ne že by knihkupectví u nás na tom byla zase o tolik lépe.

Samozřejmě, v knihkupectví si tu knihu musím KOUPIT, zatímco v knihovně za to prakticky nic nedám, ale za: a.) kniha je nová a povětšinou voní

b.) když si jí zničíte, váš problém, ale nemusíte se za to nikomu zodpovídat

c.) nemáte datum, do kdy knihu musíte přečíst

d.) můžete si jí číst znovu a znovu a znovu a znovu až do konce světa

A navíc miluju atmosféru v knihkupectvích. To rozhodování, kterou si vzít, ty nové lesklé obálky, ta radost, když si knihu konečně koupíte a nemůžete se dočkat, až si ji přečtete. Prostě preferuji knihkupectví.