The Fault In Our Stars

Kniha: The Fault In Our Stars

Autor: John Green

Série: X

Díl: X

The Side Effect of Dying

Příběh je vyprávěn z pohledu Hazel Grace Lancaster, která má rakovinu štítné žlázy a vodu na plících. Všude s sebou musí nosit přístroj, který jí pomáhá dýchat. Ví, že by mohla každým dnem zemřít, ale nelituje se.  Její máma jí také nutí chodit do skupiny, kde se všichni podporují. Prostě hodně dětí s rakovinou si sedne do kruhu (takové srdce Ježíše) a povídají si co je baví nebo spíše si povídají o své nemoci. Nebaví jí tam chodit, protože se tam pořád děje to samé, tedy alespoň dokud tam nepřijde Augustus Waters.

Instant love

Tak teď si nejspíše myslíte, že začnu popisovat, jak se do sebe zamilovali a jejich lásku. O-M-Y-L. Já jsem se do Augusta zamilovala o hodně dříve než Hazel a to hned jak promluvil. Gus se tak přidal na můj žebříček mých neexistujících lásek a je poměrně vysoko :) (a ne nemám vážný problém :)), ale zpátky ke knize nebo spíše Augustovi.

Augustus měl výborný smysl pro humor a téměř vždy když mluvil, tak jsem se smála. Teď přišla ta chvíle, kdy bych měla vzdychat nad jeho krásou,ale řekla jsem si, že chci napsat trochu seriózní recenzi, jak si to kniha žádá, ale sama moc dobře vím, že se mi to vůbec, ale vůbec nedaří, protože nějakému tomu vzdychnutí se v případě Guse neubráníte, takže dopřejte mi jedno: áááááááááááááááách. Tak teď už vzdychat nebudu, snad :). Augustus mi připomínal povahou Finnicka, vlastně jsem si ho i představovala stejně jako Finnicka. Ach já je oba tak moc miluju.

Hazel Grace

Hazel jsem si rychle oblíbila. Na to, že knihu psal chlap, byla dívčí povaha dobře vykreslená. Musím se přiznat, že u ní jsem měla větší problémy s představou její podoby. Gus jí sice přirovnával k Natalie Portman z roku 2000 (spíš z filmu V jako Vendeta, který jsem neviděla :)), ale to mi k ní nějak nesedělo. Nakonec jsem na deviatartu našla její skvělý portrét a musím říct, že tohle je Hazel:

peibee-an-jay

The Stars

Inkandstardust

Tohle je must-read kniha, u které sice budete brečet,ale také se výborně pobavíte. Musím se přiznat, že tohle je první kniha, kterou jsem od Johna Greena četla (ano, stydím se :)),ale určitě si od něj přečtu další, protože jsem se naprosto zamilovala do jeho stylu psaní.

Nejvíc se mi na TFIOS (zvláštní zkratka, kterou nikdo nepoužívá...používají ji všichni včetně Johna Greena) líbilo, že tam chyběla sebelítost. Žádné z těch dětí (spíš teenagerů) se nelitovalo. Prostě to brali, že to tak je a nechtěli, aby je někdo litoval. Tak a teď hrozí, že se u recenze rozbrečím a to se mi vůbec nechce.

Moc dobře si uvědomuji, že jsem zde nenapsala děj knihy,myslím, že bych vám tak zkazila požitek ze čtení, kdybyste věděli co se stane na každé stránce. Pokusím se knihu shrnout do jednoho slova a tím by byl nejspíše boj.Nemyslím tím, že se tam mlátí (i když tam hrají krvavý videohry a koukali se na film 300: bitva u Thermopyl a tam se hodně zabíjí :)), myslím tím boj s nemocemi se smrtí, ty děti vlastně bojují každý den. Tak teď se rozbrečim znovu...takže dost.

Prostě si ji přečtěte!
Knize uděluji:

5 soviček

Jo ještě bych se vás chtěla zeptat, jaká je vaše nejoblíbenější kniha od tohoto autora?

zdroje: deviantart.com, google.com