Jarní dumání (7)

Projekt pořádaný Syki z Knižního Doupěte. Na téma délka četby.

Za jak dlouho jsem schopná přečíst knihu? To právě záleží na knize. Obecně vzato, když to vezmu kolem a kolem, knihu jsem schopná přečíst jak za odpoledne, tak jsem schopná se s ní plácat třeba dva měsíce. Ale to je už takový extrém.

Knihy čtu ráda a čtu je kdykoliv můžu, ale občas mám různá období. Jednou nemám co číst, poté toho mám zase mraky, následně mě žádná knížka nebaví, nebo mám rozečteno bůh ví kolik knih najednou. A do toho všeho se mi plete věčně povinná četba, kterou neumím číst jinak, než dlouho.

Co se týče průměrných YA knih (bavíme se o cca 300 stránkách) v průměru bych řekla, že jsem schopná je přečíst do dvou, maximálně tří dnů, ale to hlavně závisí na čase. Následně jsou zde také faktory typu : 

aa.)    Styl psaní : když je kniha plná dlouhých nudných opisů, čte se to velmi pomalu, zda-li se to zdá však číst vůbec

bb.)    Hlavní postava: Pokud mě hlavní postava jakýmkoliv způsobem neustále vytáčí, nebo nějakým jiným způsobem mi hraje na nervy, čte se to taky dost těžce. Ale nejhorší je, když má nulovou mozkovou aktivitu.

cc.)     Příběh:  Je tam tajemná zápletka? Je to dobrá záplekta? NO v tom případě nehledím na nic jiného, nerozhlížím se, můžu další den psát cokoliv, ale nic mě od té knihy neodtrhne. NIC!

dd.)    Faktor X: tak říkám té nějaké věci, kterou kniha musí mít. Tu správnou špetku originality, skvělé zápletky, dobré hrdiny, styl psaní

Upřímně se mi nejhůř čte povinná četba, ale to asi skoro každému – to co mě na ní dost často zdržuje je například styl psaní – poněvadž pokud se jedná o knihy, které jsou napsány v 19.století, mluva se poněkud změnila a mně vždy trvá dobrých pár stránek, než si na ně zvyknu – a navíc občas ty náměty! A ta rozsáhlost! V povinné četbě se neustále setkávám s mnoha popisy a opisy a vším možným. Ale je to povinná četba. Už jenom fakt, že je to povinné, člověka odrazuje.

Pokud se ponořím do nějaké série, která mě něčím zaujme, nedokážu přestat, dokud si ji nepřečtu všechny přístupné knihy a následně nedočkavě vyhlížím další díly – série miluju. Upřímně je miluju. Strašně si užívám pocit, když držím vytoužený díl v ruce a nemůžu se dočkat, až se do něj pustím. A když pak sérii dočtu hledám něco nového. A jak to hledám? Většinou mám v hledáčku neustále několik knih, které bych si rozhodně chtěla přečíst, takže se pouštím do nich. Ale občas se mi stane (jako například letos v lednu), že prostě a jednoduše mi dojdou knihy.  A tak pak smutně bloumám po goodreads a hledám nějaké podobné knihy a projíždím recenze a hledám a hledám. Až najdu.