Podzimní dumání (3)

Týden uběhl a my tu máme další příspěvěk do Podzimního dumání. Tentokrát se jedná o téma originalita kniha. Co je pro mě originální a co ne? Dozvíte se v článku, který vznikl v rámci Podzimního dumání vymyšleným Syki a Abyss 

Originalita jednoduše vymírá. Udělat něco originálního v tomhle světě je skoro zhola nemožné. A když uděláte něco originálního, objeví se to najednou všude. Mluvím z vlastní zkušenosti. V téhle době je vážně těžké najít knihy, které jsou originální. Ale když se najdou, tak to je, po většinu případů, pořádná pecka.
 

zdroj: weheartit.com

Krásný příklad knihy, která je naprosto originální a dech-vyrážející je Blood Red Road. Kniha byla psána úplně jinak, než ostatní. Autorka pojala budoucí svět realisticky a ze zcela jedinečného hlediska – vývoj jazyku. Přetransformovala jazyk do trochu jiné podoby, stal se více slangovější, některá slova psala jinak, ale četla se skoro stejně. Vyrazilo mi to dech, když jsem se o tom poprvé dozvěděla. Dámy a pánové, tomuhle já říkám originalita. A to pro je pro mě originální kniha.

Originální kniha pro mě musí být… šokující? Nevím, jestli je to přesně to správné slovo, které vystihuje to, co přesně chci. Jde o to, aby mi kniha vyrazila dech a naprosto mě překvapila. Originální kniha musí být jedinečná.

zdroj: weheartit.com

Co naopak naprosto odsuzuji je ten známý stereotyp, kdy se hrdinka zamiluje od perfektního kluka, který je po většinu případů upír, anděl, vlkodlak nebo nějaká jiná nestvůra. Z nějakého důvodu nemohou být spolu, ale jejich láska na první pohled vše překoná. Stmívání jak přes kopírák. A je to všude. Abych byla upřímná, nechápu, že na těchto knihách se stále ještě vydělává a jsou stále ještě vydávány. Samozřejmě, že Bella je občas tupá, samozřejmě, že je Edward dokonalý, ale bylo to v dobu, kdy to vyšlo, originální. Nebo aspoň z mého pohledu, protože jsem podobné knihy před tím nečetla. Nehodlám se tajit, že se mi líbila knižní série Stmívání. I když kvůli některým fanouškům a filmovým zpracováním je docela za co se stydět, nebudu se tím tajit. Stmívání se mi líbilo. Bylo to něco nového, co nás, holky, naprosto pobláznilo a spousty lidí to dotáhlo ke čtení. A pak se objevilo něco podobného. A pak se to objevilo zase. A pak najednou, jsme tu měli spoustu knih, které byly jako Stmívání… ale já už je číst nechtěla. Byla jsem zahlcena knihami, které měli občas tupé hrdinky a dokonalé hrdiny. Měla jsem těch příběhů po krk. Už mě nebavilo číst o upírech. Už mě nebavilo číst o vlkodlacích. Hledala jsem něco nového. Originálního.

zdroj: wehearit.com

Nad knihami, které jsou tímto stylem psány, kde je děj naprosto předvídatelný, protože jste skoro stejnou knihu, se stejným hrdinou, se stejným začátkem, včera dočetli, kroutím hlavou. Většinou nemám sílu knihu ani dočíst, protože jsem znechucená. Hnusí se mi kopírování věcí, pokaždé, když něco kopíruji,nebo se inspiruji a čerpám informace, uvedu zdroj. Miluji originalitu, miluji originální knihy, které jsou bohužel čím dál tím vzácnější. Dějová linka, která je snadno předvídatelná, mě logicky nezaujme. Stejná hlavní hrdinka, stejný začátek, mě už nezaujme. Nezaujmou mě upíři, nezaujmou mě vlkodlaci, zaujme mě něco nového, co tu ještě nebylo. Je jen pár lidí, kteří jsou schopni napsat dílo, které je originální. Ale já věřím, že stále jsou a věřím, že se nám pár originálních knih ještě objeví. I když jich nebude moc.