RECENZE: V kůži supermodelky – Meg Cabotová

Meg Cabotovou mám vážně, vážně moc ráda a tak jsem si nemohla odpustit přečíst tuhle knihu. Hlavně potom, co holky na goodreads začaly řešit jak jí četly a jak se jim líbila a nelíbila, jsem si to prostě nemohla odpustit a tak jsem šla a překecala mamku aby mi jí koupila.


 

Kniha: V kůži supermodelky Anotace: Šestnáctiletá Em Wattsová je newyorská středoškolačka, která má v hlavě především počítače a spolužáka Christophera, se kterým si rozumí nejlíp z celé školy. Když spolu s ním Em doprovází mladší sestru na slavnostníotevření nového obchodního domu, tragickou nehodou začíná zlý sen, jehož kulisy si lze jen stěží představit. Poté, co se ocitá na nemocničním lůžku na kapačkách a v drátcích, totiž zjišťuje, že už není sama sebou – a to doslova. Je to v cizím, pěstěném těle stále ještě ona, či někdo úplně jiný? Proč má najednou jiný hlas, jinou tvář, jiné chutě i známé? Kdo za tou přeměnou stojí a co tím sleduje? Zajímá už lidi jen to, kým je tahle pacientka navenek, anebo jim nepřestane záležet na tom, kdo se skrývá uvnitř? Dá se vůbec naskočit do rozjetého vlaku existence, kterou až dosud žil někdo jiný? A hlavně – co Christopher, pokud se mu to vůbec dá sdělit?

 
Em si žila docela spokojený život. Chodila na školu se svým nejlepším kamarádem, do kterého byla (a vlastně je) tak trochu hodně zamilovaná, posmívala se chodícím zombíkům (tak nazývaly školní elitu) a měla sestru, která ji donutila jít na slavnostní otevření nového obchodního domu a to jí tak nějak změnilo život.


 
Když se probudila v nemocnici, měla jiný hlas, ale přisuzovala to svému stavu (přeci jenom, spadla na ní televize, prodělala několik operací, takže bude asi trochu mimo, ne?) a cítila se tak nějak… jinak. Když se poprvé uvidí v zrcadle, myslí si, že je to jen špatný vtip. Tohle není ona. Nebo aspoň ne navenek.


 
Meg Cabotovou miluju miluju miluju a nedám na ní dopustit. Totálně si mě získala sérií Mediátor (och, Jesse) a stala se mou oblíbenou (velmi oblíbenou) autorkou. Meg psát umí. Mám ráda její slangové výrazy ( i když mě to občas bije do očí a vlastně ani nevím, jestli to tak je v originále, takže možná nejsou zase tak její), mám ráda její styl psaní, mám ráda její postavy, mám ráda její příběhy. Už je to nějaký pátek, co tahle knížka vyšla a myslím, že si i snad pamatuji, že jsem nad touhle knížkou před rokem kroutila hlavou a říkala si, co to asi je. No jo, neznala jsem Meg a její knížky. Ale jak už jsem řekla, když jsem si přečetla recenzi od Kath a na GD si přečetla, kolik lidí tuhle knížku četlo, nemohla jsem si pomoct a v jeden fakt depresivní den (nebo se taky používá výraz den Blbec) jsem si musela nějak zlepšit náladu a tak jsem zašla do našeho knihkupectví (kde mě už asi vážně znají, protože se na mě vždycky tak podívají, když tam přijdu) a s mamkou ji koupila. A vůbec toho nelituji (jak jsem se z počátku obávala).


 
Kniha si mě na začátku zase tak moc nezískala, jako například Mediátor, takže jsem se začala bát, že tahla knížka se Meg zrovna moc nepovedla. Ale tak, koupila jsem si jí, tak jsem četla dál. Navíc… sakra, je to Meg Cabotová. Ta nepíše špatný knížky. A jsem ráda, že jsem tak udělala.


 
Jak jsem napsala, kniha mě na začátku moc nebrala, ale poté jsem se do ní šíleně začetla a moc si jí užila. Mně posloužila jako oddech od všech problému a testů ve škole, takže ji tak trochu beru jako oddechovku. Rozhodně, pokud nevíte po čem sáhnout a chcete si fakt oddechnout, sáhněte po této knize. Nebudete litovat.


 
Kniha byla vydána v roce 2009,což je už docela dávno. Ještě letos v lednu se o vydání dalšího dílu neuvažovalo. Ale díky bohu se nakonec nakladatelství rozhodlo vydat další díl s názvem Nikki , který vyjde v září letošního roku (třikrát hurá!)


 
Krátká recenze:

Knihu jsem začala číst díky recenzi Kath a taky spouště reakcí na GD, že tuto knihu čte. Hrozně moc jsem si na tuhle knížku chtěla udělat vlastní názor a tak jsem jednoho velmi špatného dne (nazývá se den Blbec) navštívila místní knihkupectví, překácela mamku a kniha se koupila. Ze začátku mě ta knížka moc nebrala, ale postupně jsem začetla a knížku si užila. Tuhle knihu beru jako oddechovku, neboť mi pomohla přežít testy a všechno hrozné okolo školy. Pokud nemáte co číst nebo si chcete jen oddechnout, sáhněte po téhle knize.

Hodnocení: